Dvacátý devátý

POZOR, SPOILER

Lidé se plíží k hospodě, tu hlídá četnictvo. Zde se totiž koná schůze komunistické strany. Slovo dostává i soudruh Klement Gottwald, na kterého je vydán zatykač, hovoří o sociálních demokratech a neklidu ve straně vůbec.

Na schůzi je také dělník Václav Mráček - i jeho syn Mirek se svou snoubenkou. Avšak je to zde rozpuštěno a začnou úřadovat četnické obušky. Soudruzi jsou biti, ale obejde se to beze ztrát. Klementovi je spíláno, a dokonce jej chtějí prohlásit za trockistu. Ale Gottwald jede až do Moskvy.

I Mirek má potíže se svou dívkou. Ta se zastává svého strýce, který se zase nezamlouvá Mirkovi. A tak se mladí pohádají a Vašek odchází. Jde za Gottwaldem, protože se chystá sjezd a prý jsou četníci v pohotovosti. Ten již o nich ví. Ale pozor si nedává a je těsně před schůzí zatčen. Přesto je rychle propuštěn a na schůzi se dostaví. Má ohnivý projev - a také úspěch. Intriky pokračují, Klement se rozjíždí do Brna, mezi své. Lidi si získá, asi i tím, že umí nářečí, vždyť je odtud. Několik jeho kamarádů jej pak navštíví u něj doma.

Po dalším sjezdu a dalších volbách končí komunisté až jako třetí. Pak dochází ke rvačce a někteří lidé zpytují svědomí. Za Gottwaldem přichází kamarád a on vzpomíná na návštěvu Moskvy a mauzolea. Později pokračují slovní půtky a zdá se, že to nebude mít konce...

Přesvědčivým dokladem o kinematografii první poloviny sedmdesátých let zůstává historický opus režiséra Antonína Kachlíka Dvacátý devátý. Podle scénáře prorežimního autora Jaroslava Matějky vznikla politická agitka líčící okolnosti zvolení Klementa Gottwalda do čela Komunistické strany Československa v roce 1929. Protože nástup prostalinského politika se setkal i s odmítavými reakcemi (především ze strany některých významných levicových intelektuálů), dočkala se realita ve filmu významné úpravy. Například postava spisovatelky Marie Majerové (ve filmu v podání Jiřiny Petrovické) byla významně upozaděna. V příběhu naplňujícím dobové ideologické kánony hraje důležitou roli i idealizovaný soukromý život protagonistů, např. rodinné zázemí Antonína Zápotockého. Snímek si zaslouží pozornost jako ukázka dobového filmu natolik podřízeného státní objednávce, že se u diváků míjel s účinkem a vzbuzoval nechtěně komický efekt.

Zdroj: NFA

V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie.

Zdroj: Film Europe Media Company

Píše se rok 1929 v Československu se koná V. sjezd KSČ a Klement Gottvald se stává jejím předsedou.