Frida

Žánr životopisného filmu je žánrem veskrze konzervativním a jeho podoba jde často co možná nejvíce vstříc divácké konvenci - čím větší produkce, tím větší množství klišé na jedno okénko filmu můžete očekávat. K všeobecnému štěstí tak sledujeme tklivé, papundeklové, barvotiskové obrázky a idealizovaný hlavní hrdina se skutečnou osobou nemá a asi ani nemá mít mnoho společného.
Na tom, že se Frida nakonec od většinové produkce přece jen výrazně liší, má největší zásluhu Julie Taymorová, která se k projektu připojila až v roce 2000, tedy v době, kdy se neúnavná Salma Hayeková v roli producentky snažila o svůj vysněný snímek a vysněnou hlavní roli už osmým rokem. A přestože měla k dispozici nepříliš atraktivní scénář (navíc velmi naivní zejména v politické rovině vyprávění), dokázala z něj díky své obrazové invenci vytěžit maximum.
Těžko bychom ostatně hledali vhodnější režisérku - Taymorová se už v Titovi jednoznačně přiznala ke své inspiraci avantgardním uměním a surrealismem a práce s obrazem a montáž jednotlivých obrazů v překvapivý celek se ukázala její hlavní režisérskou devízou. Nejsilnějšími sekvencemi filmu jsou tak pasáže, kdy se na plátně zhmotňují surreálné Fridiny vize v podobě parafrází jejích obrazů doprovázené vynikající hudbou režisérčina manžela Elliota Goldenthala. Ve vizuální koncepci filmu měl nepochybně klíčovou roli i mexický kameraman Rodrigo Prieto. Dnes jde o jednoho z nejžádanějších kameramanů na americkém kontinentě, ale Frida byla jeho teprve druhým mezinárodním úspěchem po Amores perros - Láska je kurva (Amores perros, 2000).
Výteční jsou i herci. U Salmy Hayekové překvapí skutečně ucelené pojetí Fridiny postavy (za deset let si je rozhodně měla čas důkladně promyslet), okouzlující je navíc i Alfred Molina jako bohémský moralista a komunista Diego Rivera (kvůli roli drasticky přibral, ale Oscara mu to kupodivu nepřineslo).

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Život a dílo mexické malířky Fridy Kahlo (1907–1954) inspirovaly odbornou literaturu, řadu dokumentů – a také dva celovečerní filmy. Jedinečnost životního příběhu, osobnosti i díla této ženy si o to přímo říkaly. První snímek byl natočen v Mexiku v roce 1986, americký film Frida z roku 2002, který nyní uvádíme, vznikl podle životopisného románu kunsthistoričky Hayden Herreraové, v režii Julie Taymorové a se Salmou Hayekovou v hlavní roli. Vypráví o osudu plném nepřízně, ale i lásky a vášně, a především o rozporuplné, ale nesmírně silné osobnosti a o touze po životě naplno. V dětství poznamenala Fridu obrna, v osmnácti vážná dopravní nehoda, která měla za následek celoživotní trápení – na třicet operací, bolesti, neschopnost donosit dítě. Krutou ironií právě počáteční mnohaměsíční nehybnost v sádrovém lůžku přivedla Fridu k malování. A malování ji posléze přivedlo k životnímu partnerovi, kterým byl proslulý představitel mexického muralismu, komunista a nenapravitelný záletník Diego Rivera (Alfred Molina). Oba patřili ke špičce nejen kulturních, ale i levicově orientovaných politických kruhů rozbouřeného Mexika 30. let. Trvalo však nějakou dobu, než byla extravagantní Frida objevena i jako osobitá malířka, a přestože měla úspěchy v New Yorku i v Paříži, doma se první výstavy dočkala až těsně před smrtí. Bouřlivý život, střety dvou silných osobností a oboustranné nevěry (v případě Fridy s muži i ženami) vedly k rozvodu. Frida dokonce prožila krátký vztah s ruským revolucionářem Lvem Trockým, který se v Mexiku ukrýval a posléze tam byl zavražděn. Nicméně silný vztah přetrval, bývalí manželé žili v těsném sousedství, Rivera Fridě pomáhal. A v době, kdy se její zdravotní stav nezvratně zhoršoval, byla závislá na morfiu a v důsledku gangrény přišla o nohu, ji znovu požádal o ruku.

Kromě nabitého děje a velkých postav vyniká film i svou hudební a výtvarnou složkou. Obrazy Fridy Kahlo, v drtivé většině autoportréty, jsou ovlivněny naivismem a mexickým lidovým uměním. Spojení se surrealismem se malířka bránila a tvrdila, že nemaluje sny, ale vlastní realitu: „Namalovala jsem tolik obrazů sebe sama, protože jsem byla často osamělá, a pak, že sebe znám ze všech lidí nejlépe.“ Obrazy plné barev, fantazie a emocí jsou tak nejpřesnější výpovědí o jejím životě a zákonitě hrají ve filmu svou nezastupitelnou roli. Jak hudba, tak výtvarné kategorie přinesly filmu Oscary – za nejlepší hudbu (Elliot Goldenthal, v civilu manžel režisérky Taymorové) a nejlepší masky – stejně jako další ceny (Zlatý glóbus). Salma Hayeková, o jejímž ztvárnění titulní role se mluví jako o jejím životním výkonu, oscarovou nominaci neproměnila. Pro zajímavost – jako spoluproducentka filmu bojovala o tuto roli (a vůbec vznik filmu) několik let v konkurenci Jennifer Lopezové či Madonny.

Zdroj: ČT

Strhující životní příběh slavné extravagantní mexické malířky Fridy Kahlo se Salmou Hayek v její možná životní roli. Ve filmu, jehož existenci si krásná herečka vybojovala i jako jeho producentka a nyní s ním sklízí zasloužené úspěchy (mj. nominaci na Oscara).
Frida Kahlo prožila bouřlivý život, plný bolesti i lásky, skandální milostné aféry i fatální vztah s manželem Oiegem Riverou (Alfred Molina). Do dějin se zapsala nejen jako skvělá umělkyně, ale i sexuální a politická revolucionářka s horkou jižní krví. Barevné mexické ulice, vášnivá hudba, krásné ženy, charismatičtí muži a bouřlivé události první poloviny 20. století tvoří nedílnou součást životního příběhu této pozoruhodné ženy.

Životopisný snímek Frida pojednává o vynikající mexické malířce Fridě Kahloové (1907-1954). Umělkyně, jejíž dílo (ovlivněné jak mexickým lidovým uměním, tak naivismem a surrealismem) tvoří převážně fantaskní autoportréty, zpracovávala vlastní traumatické prožitky, spojené s následky obrny, prodělané v dětství, a s těžkými zraněními, utrpěnými při nehodě městského autobusu. Film renomované divadelní režisérky Julie Taymorové vznikl po sedmiletém producentském boji; představitelka titulní hrdinky a koproducentka Salma Hayeková se nakonec prosadila v konkurenci Jennifer Lopezové, s níž měl natáčet F. F. Coppola. – Dílo zachycuje život Fridy Kahloové od jejích studentských let, konkrétně od roku 1922, po vernisáž poslední velké výstavy za jejího života v Mexico City v roce 1953. Salma Hayeková představuje umělkyni jako vitální, vnitřně nezlomnou ženu, žijící ve vášnivém, avšak konfliktním vztahu se slavným mexickým malířem Diegem Riverou (Alfred Molina). – Režisérka dbá na zachycení prostředí (natáčelo se i na autentických místech) a na postižení Fridina zázemí, ať už rodinného, uměleckého či politického. Dotýká se i umělčina bisexuálního chování. Vedle ústřední malířské dvojice se objeví i několik dalších historicky významných osobností, mj. ruský revolucionář a Stalinův odpůrce Lev Trockij (Geoffrey Rush). V dalších rolích uvidíme Valerii Golinoovou, Antonia Banderase, Edwarda Nortona aj. – Autentický dojem z filmu, jehož hrdiny jsou Mexičané, poněkud kazí fakt, že je natočen v angličtině. Snímek obdržel mj. Oscary za nejlepší hudbu a nejlepší masky.
Kino aero 2004/1

Životopisný snímek Frida pojednává o vynikající mexické malířce Fridě Kahloové (1907-1954). Umělkyně, jejíž dílo (ovlivněné jak mexickým lidovým uměním, tak naivismem a surrealismem) tvoří převážně fantaskní autoportréty, zpracovávala vlastní traumatické prožitky, spojené s následky obrny, prodělané v dětství, a s těžkými zraněními, utrpěnými při nehodě městského autobusu. Film renomované divadelní režisérky Julie Taymorové vznikl po sedmiletém producentském boji; představitelka titulní hrdinky a koproducentka Salma Hayeková se nakonec prosadila v konkurenci Jennifer Lopezové, s níž měl natáčet Francis Ford Coppola. – Dílo zachycuje život Fridy Kahloové od jejích studentských let, konkrétně od roku 1922, po vernisáž třetí a poslední velké výstavy za jejího života v Mexico City v roce 1953. Salma Hayeková představuje umělkyni jako vnitřně nezlomnou ženu, jejíž vitalita překonává všechny překážky; projevuje se to mj. i v jejím celoživotním vášnivém, avšak konfliktním vztahu se slavným mexickým malířem Diegem Riverou (1886-1957), čelným představitelem školy mexické monumentální nástěnné malby. S ním ji kromě vzájemné vášnivé lásky a umělecké spřízněnosti pojí i komunistické přesvědčení. Temné a depresivní prožitky ožívají pouze ve Fridiných obrazech (ve filmu někdy animovaných a prolínaných s reálnými výjevy). – Julie Taymorová dbá na dokonalé zachycení prostředí (natáčelo se i na autentických místech) a na postižení Fridina zázemí, ať už rodinného, uměleckého či politického. Dotýká se i umělčina bisexuálního chování. Některé sekvence, především „mezihry“ shrnující ve zkratce delší časové období, pojednává ve stylizovaných trikových výjevech, výtvarně odvozených z Fridiných obrazů. Vedle ústřední malířské dvojice se objeví i několik dalších historicky významných osobností, z nichž si zvláštní pozornost zaslouží ruský revolucionář a Stalinův odpůrce Lev Trockij, trávící část mexického exilu v domě Fridina otce. – Autentický dojem z filmu, jehož hrdiny jsou Mexičané, poněkud kazí fakt, že je natočen v anglickém jazyce. - Autory kratičké animované sekvence, v níž místo lékařů vystupují stylizovaní kostlivci, jsou bratři Quayové. – Upozorňujeme, že kromě řady dokumentů o malířce vznikl v Mexiku i hraný snímek Frida, naturaleza viva (1984, Frida, živá přírodní síla, r. Paul Leduc) s Ofelií Medinaovou.
-zk, Filmový přehled 2003/5

Autor/Zdroj: -zk-/Filmový přehled