Gomora

Tyhle praktiky těch jistých jsou všeobecně   známy. Film tudíž nepřinesl vůbec nic   nového. Neměl samostatný příběh, ale více,   což by nebylo na škodu, kdyby to nebylo tak   statické. Snímek k ničemu. Zahodit.   2013111712636/13105

Nemohu si pomoct, ale mě to vůbec nezaujalo!!   Knihu jsem nečetl a o mafii vím moc málo,   přesto dlouhá nuda a asi reálně ukázané   svinstvo, když se autor knihy musí skrývat, ale   tohle mě neoslovilo.

otevřená válka uprostřed civilizace
Gomora je jednoznačně film velmi zvláštní.   Směska několika prolínajících se příběhů,   které mají rozdílné náměty, rozdílné   postavy, rozdílné motivace, ale přesto mají   jednoho společného jmenovatele. Jihoitalskou   Gomoru, která je sice také označována jako   odnož mafie, ale nemá naprosto nic společného   se svým způsobem „kulturní“ mafií   žijící si svým řádem, uprostřed své   vlastní komunity a podle svých vlastních   pravidel a zákonů, jak ji známe ze spousty   filmů. Gomora je mafie infiltrovaná na jedné   straně do nejchudších vrstev, kde ovládá   distribuci drog a na straně druhé do vysokých   podnikatelských vrstev, kde dokáže nesmírně   bohatnout třeba i na odpadech. Má svůj pevný   řád a nestrpí jakékoliv vybočení z řady,   pokus o prosazování vlastního názoru, nebo   dokonce vzpouru. Existuje jen jeden druh trestu   – smrt. A jsou jen dvě možné varianty - být   buď přítel, nebo nepřítel. Na věku   nezáleží, děti jsou vítány. Je tedy jasné,   že kdo se dostane dovnitř, musí jen kupředu,   cesta zpět neexistuje. Film se hodně   surrealistický, ale evidentně ze života. Už   jen k jeho natočení, stejně jako k napsání   stejnojmenné předlohy, museli mít autoři   velkou dávku odvahy. Je jen škoda, že takovéto   filmy zůstávají stranou zájmu velkých   distribučních společností a provozovatelů   multiplexů a stávají se víceméně jen   klubovou, nebo televizní záležitostí, a i to   mimo hlavní kanály a lukrativní vysílací   časy. Přesto si myslím, že alespoň filmoví   fandové by si jej neměli nechat ujít.

Syrový, takřka dokumentární snímek, který   vás vyléčí z téměř   "romantických" filmů jakými byly   Coppolův Kmotr, Scorseseho Mafiáni nebo i De   Palmova Zjizvená tvář. Důvod je prakticky   jediný: film je založen na skutečnosti a nikoli   fikci.

Film je lepší než kniha
Prostředí knihy Roberta Saviana dobře zmam   (protože mimo jiné odtud pocházím). Film je   ale lepší, protože má to, co v knize chybí:   hudba. A režisér vybral přesně tu hudbu,   kterou ty lidi poslouchají a film se stane tak   ještě víc věrohodní.

Gomorrah, Dir: M.Garrone, ( 2008 )
Niekoho šikana, dílerstvo so zbraňami,   vykorisťovanie prisťahovalcov, drogy,   beštiálna tínedžerská výchova k infantilnej   slepej poslušnosti necháva ľahostajné   srdce.
Divácky konzumnejšie srdiečka túžia   po prvoplánovej únikovosti a jednoduchých   zábavkách. Avšak pri vnímaní talianskeho   filmového klenotu Gomorrah, i keď s rozpoznanou   výnimočnosťou, je to trošku zamotanejšie, a   teda inak.
Dielo s pôvodným pomenovaním   Gomorrah vzniklo voľne podľa bestseleru -   predlohy, ktorej sa iba v Taliansku predalo vyše   milión kusov. Už tu je jasná spoločenská   aktuálnosť produktu či témy.
Skvelý   umelecký "rekonštrukčný dokument",   je realistickým superdielkom Mattea Garroneho,   narodeného 15.10.1963! Témou sú nepolskýé   mafiánske praktiky. Ide o odhalenie ich   amorálnej pomýlenosti.
Podľa autorov má ísť   o inú, ako klasickú popovú výrazovú formu, o   kési neorealistické podobenstvo, nadčasové   memento i prípad na zamyslenie - pálčivý   súčasný neapolský problém.
Gomorrah   obdržal napokon jednu z najvyšších mét, -   Veľkú cenu v Cannes.
Film vyhral aj Chicagský   filmový festival v kategórii najlepší scenár.   V Taliansku bol film nominovaný a vyhral vo viac   ako piatich najprestížnejších tvorivých   kategóriach na Donetellovských filmových   Dávidoch. Napokon dielo v piatich kategóriach   vyhralo Európsku filmovú cenu a bolo nominované   na Oskary v kategórii najlepší zahraničný   film.
Kto raz príde do Neapola...(ja osobne som   tam zhodou okolností nedávno bol), určite na   prvý pohľad pochopí, o čom je reč.
Centrum   mesta Neapol je prostredím úplne iným, ako   zvyšok talianskych veľkých miest.
Kĺúčom k   zdroju tejto inej demenzie je neapolská   história, ktorá má odkazy aj v bývalej   talianskej rozdrobenosti, v bývalých hraniciach   mestských štátov, či starostlivosti   španielskej inkvizície, ktorá mala pod palcom   aj celú Sicíliu - na rozdiel od neďalekého   civilizovaného Ríma.
Film Gomorrah má tvorivý   zámer vybudovaný asociatívne, bez zápletky. A   extravagantná asociatívnosť , neprítomnosť   hrdinu robí dielo veľmi introvertným.
Pointou   je popís javov neskutočných: poníženia a   degradácie základných ľudských princípov:   využívania nedospelých detí na drogové   obchody či dílerstvo zbraní na mafiánsku   činnosť.
Divák očakávajúci inú,   bezproblémovejšie poburujúcu pikantériu -   nejakú "prvoplánovú deviantnú   senzáciu" ostáva sklamaný.
Klasickí   (neartoví) diváci, zvyknutí vnímať film   podľa počtu a výšky stupňovaného napätia,   preto odchádzajú z kina s pocitom akejsi   vzdialenej nudnej správy o barbarskej   civilizácii.
Kultúrnejší a vnímavejší, a   rozhladenejší jedinci hodnotia film v   superlatívach.
Civilizačný indikátor?
Je   dobré o tomto "riziku minutia sa"   vedieť pred návštevou kina.
Porota v Cannes   má veľmi dobrý vkus, nezaujaté vnímanie a   fanúškovia na IMDb svorne tiež.
A u nás?   Myslím, že Gomorrah je distribuovaný ako   kontraverzné, potrebné, umelecké,ale   marketingovo a kinársky nepochopené dielo.
Ceny   na festivaloch, a aspoň skromný distribučný   výsledok je dobrou správou, že svetový duch   dobrého filmu a vnímavej kritiky je   tu.
...........................
Pointou   pochopenia Gomorrah je, že to čo sme vnímali   ako "dokument" je artovo premyslenou   drámou o kriminálnom podhubí vnímanom   realisticky obesívne.

Tak a máme tu další drsný snímek ze života   mafiánů. Tentokrát však bez jakékoliv   uhlazenosti. Nic ve stylu "Kmotra" nebo   "Mafiánů". "Gomora" nám   jako jediný film, ukazuje praktiky italské   zločinecké organizace Camorra. Snímek je točen   takřka dokumentárním stylem využívající   ruční kameru a dlouhé záběry. Pro běžného   diváka se ale jedná o skoro nestravitelné   sousto. Ne, že by film byl extrémně brutální   (ve skutečnosti je překvapivě mírný) ale   absolutně postrádá jakýkoliv příběh nebo   hlavní postavu. Snímek jen sleduje několik   postav, které buď jsou gangstery nebo by jimi   chtěly být. To je hlavní kámen úrazu,   protože divák zde nemá nikoho komu by mohl   držet palce nebo kdo by si alespoň trochu   získal jeho sympatie. Navíc je toto více jak   dvouhodinové sledování jednotlivých scén   neúměrně zdlouhavé a zbytečně natahované.   Ze začátku bylo zajímavé sledovat   reálnější pohled na dnešní mafii, kde   novodobý "Kmotrové" nežijí v   honosných vilách ale oprýskaných panelácích,   určitě to ale šlo natočit lépe a zábavněji.