Hačikó - příběh psa

Skutečný příběh se odehrál ve dvacátých   letech, profesor se seznámí na nádraží se   ztraceným psíkem Hačiko a stanou se přáteli.   Po roce profesora skolí infarkt ale Hačiko jej 9   roků chodí vítat na nádraží. Hačiko zemřel   v roce 1934. Japonci natočili tento příběh,   američani pak jeho remake...

Příběh o psu, který je svému pánovi věrný   až za hrob, je vyloženě okatě, až kýčovitě   a samoúčelně vystavěn, že takhle na mě emoce   nefungují a nemají šanci mě dojmout. Navíc   Richard Gere pro mě nikdy nebyl favoritem a nikdy   ani nebude. Záběry na pejska a to, jak se chová   prostě čpí sentimentem a přehnaným   melodramatem. Klavírní hudba, to je taky kýč   jak bič.

Krásný film se smutným koncem...Skvěle   zahraný film, mám ráda R. Gera, který je   skvěle nadabovaný.

Kapesníkový smutný příběh. Nutí k pláči.   Rozhodně nepobaví, nepotěší. Film není pro   slabší povahy. Film nemá happy end. Je to film   o trápení zvířete. I když je dobře   natočený, kvůli tristnosti film nemůže ode   mne dostat vyšší ohodnocení.

║Rozpočet $16miliónov║Tržby Celosvetovo   $47,801,389▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA   //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD   v USA $5,713,413 //počet predaných kusov   405,338║ Ako taká nenáročná oddychovka fajn,   mrzí ten nevyužitý emociálny potenciál, celý   film ťahá len psík Hachiko, ostatný herci len   také krovie bez duše, strašne plytko   vykreslené postavy, režisér sa mohol viac   pohrať s príbehom a silnejšie ho podfarbiť,   lebo samotná kostra príbehu určite zaujme,   trošku prekvapí vysoké hodnotenie(86%) na   csfd.cz, záver filmu aký bol som čakal a bol   som rád ako to skončilo, film koľko toľko   uspokojil, priemer. /60%/

Věrný pes doprovázející páníčka každý   den na vlak. Tragédie tento stereotyp přeruší,   ale pes stále čeká. Srdcervoucí příběh u   kterého nezůstane jedno oko suché.

krasnej film sice smutny ale krasny bylo mi líto   toho psa hačika doporuču těm co mají radi   smutne filmy

HAČIKO, PŘÍBĚH PSA

Dojemný příběh podle   skutečné události.

Nejsem pejskař, ale psi   mi nijak zvlášť nevadí. Traduje se o nich   mnoho skutečností. Od věrnosti až po schopnost   odhalovat choroby. Hachi věděl, že se něco   děje, nechtěl jít na nádraží, donesl ten   zpropadený míček, když ho páníček tolik   chtěl – poprvé a naposledy? Hatchi věděl,   že se něco zlého stane a přesto čeká. Čeká   na zázrak? Doufá, že se mýlil? Kdo ví co se   honí psí hlavou.

Ostatní jej měli také   rádi, věnovali by mu ochotně svou péči a   přízeň, ale on raději žije sám na nádraží   pod vagónem, aby mohl jít zase čekat. A Hachi   oddaně čeká den za dnem, rok za rokem, na   slunci, v dešti i v mrazu. Chtě nechtě se na   povrch derou divné pocity. Směsice bolesti,   lítosti, dojetí až k slzám.

Většinou se u   filmů nedojímám, vždyť je to jen film. A to i   u těch, které se o loudění slziček   cílevědomě snaží. Tady jde o pouhé   vyprávění, sled útržků z jednoho života, a   přece jsem se dojetí neubránila. Prostě to   nejde, samo mně to dostalo plnou silou. ©

Asi jsem sentimentální, ale ten film mě   skutečně vzal. Příběh věrnosti, něco v   lidském světě nemyslitelného. V jednu chvíli   jsem byl dojatý a naštvaný dohromady. Ten pes   byl úžasný a je jasné, že právě pes   získává popularitu tomuto filmu. Vůbec mi to   nevadí, že Gere neměl co hrát. Myslím, že je   to film vhodný k uvědomění si,že i city jsou   důležité. Moc hezký film!

"Nejvěrnější kamarád je pes..."   tvrdí stará trampská písnička - a má pravdu.   Film zpracovává krásný, i když hodně smutný   příběh jednoho neskutečně věrného pejska,   několik roků marně čekajícího na svého   milovaného pána. Přiznávám se, že až do   úplného konce vydržím koukat jen málokdy - a   když už, tak stejně přes slzičky v očím   skoro nic nevidím...