Heart Beat 3D [DCP]

Zpověď vražedného spiklence doktora B. Pohled do paměti černé skříňky mezinárodního spiknutí. (Film byl natočen s použitím technologie 3-D Film Factory a Canon).
Filmová ročenka 2010

Remake filmu, který nebyl nikdy natočen. Tak režisér Jan Němec charakterizoval svou novinku Heart Beat 3D. Vychází totiž z více než čtyřicet let starého filmového námětu surrealistické abstrakce, na níž pracoval s tehdejším dramatikem, pozdějším disidentem a ještě pozdějším prezidentem Václavem Havlem. Ačkoliv Havel není nakonec pod scénářem podepsán, protože se k látce jednak nechtěl vracet a jednak byl zaměstnán přípravami vlastního celovečerního debutu, jazyk filmu nese zjevné stopy jeho absurdních dramat. O nějakém ději nemůže být řeč.
Muž v klobouku, tmavých brýlích a dlouhém černém kabátě (režisérovo alter ego?), který o sobě tvrdí, že je doktorem B a obecně člověkem, který ví příliš mnoho, prochází Prahou, prázdnými byty i starožitnictvími. Mluví o spiknutí, jehož cílem je dodávání lidských orgánů pro rekonstrukce těl nejvyšších potentátů, občas se ale chová jako malý uličník. To především ve chvílích, kdy se Němec nechá strhnout k testováním 3D efektů a nejrůznějšími způsoby atakuje diváky poklidně sedící v sále.
Němec natočil všeho všudy deset filmů: Démanty noci, O slavnosti a hostech, Mučedníci lásky, V žáru královské lásky, Jméno kódu Rubín, Noční hovory s matkou, Krajina mého srdce, Toyen, Holka Ferrari Dino a Heart Beat 3D. Většina z nich by se dala nazvat spíš filmovým esejem než klasickým hraným filmem. A to nejen obsahem a formou, ale i délkou (většinou něco přes hodinu). Němce nikdy nezajímaly způsoby děje, ale to neviditelné za tím. Proto jsou zápletky jeho filmů tak jednoduché, až banální a jejich vnitřní struktura tak křehká, složitá a mnohdy i neuchopitelná. Pokud pomineme spíš odstředivé motivy (ne)naplněné lásky a fascinace ženou, které Němce vedly ke dvěma pokusům o komerčnější pojetí filmu (Mučedníci lásky, V žáru královské lásky), pak lze v zásadě mluvit o dvou hlavních tématech jeho tvorby. 1. Jedinec vs. společnost aneb lidská neochota zabývat se otázkami, které se jich bytostně dotýkají, což je vede ke snadné zneužitelnosti a manipulovatelnosti. 2. Dva proudy jednoho člověka aneb vnější existence člověka je v permanentním rozporu s jeho podvědomými tužbami a sny.
V Heart Beat 3D se oba tyto proudy slévají v jeden.
Jaroslav Sedláček
Letní filmová škola 2011

Experimentální snímek Heart Beat 3D je prvním českým celovečerním hraným 3-D filmem (premiéru měl o půl roku dříve než Brabcova muzikálová pohádka V peřině, jež tak bývá prezentována). „Zpověď vražedného spiklence“ natočil enfant terrible českého filmu Jan Němec na motivy scénáře, který před čtyřiceti lety napsal s Václavem Havlem. Scénář „remaku filmu, který předtím nikdy nebyl natočen" ovšem doznal značných změn, proto je bývalý prezident uveden jen jako spoluautor námětu; objevuje se ovšem v několika klíčových dokumentárních záběrech. – Film, natočený s použitím technologií 3-D Film Factory a Canon, prostřednictvím výrazně stylizovaného obrazu předkládá introspektivní „pohled do paměti černé skříňky mezinárodního spiknutí“. Přitom se Němec vrací i ke svým tradičním, ryze osobním tématům, jako je například operace srdce (viz snímek Krajina mého srdce – 2004, FP 1/2005). - Vypravěčem a zároveň jedinou postavou nového filmu je záhadný Dr. B., jenž se podílel na komplotu, zabezpečujícím bohatým a mocným lidem dodávání lidských orgánů. Muži se díky nelegálnímu kšeftování s lidskými srdci a s dalšími „náhradními díly“ podaří proniknout mezi světovou elitu, nakonec se však sám stane obětí tajuplné organizace, jež mu jeho vzestup umožnila. – V surrealistické fantaskní koláži se střídají kamerové jízdy ulicemi v centru Prahy s nekonvenčními 3-D záběry, snímajícími herce Jana Budaře v černém klobouku a v tmavých brýlích. Jeho herecká akce je přitom „choreografována“ tak, aby vynikl trojrozměrný efekt: herec často drží v ruce nějaký předmět umístěný do přední části obrazu (např. bublifuk či dýku). Další podstatnou „rekvizitou“ je abstraktní obraz, který známý umělec Michael Rittstein namaloval přímo pro potřeby Němcova snímku. Obrazovou mozaiku stmeluje elektronický (více zvukový než hudební) doprovod skupiny Midi Lidi. – Klíčovou součástí konspiračního příběhu jsou také režisérovy vlastnoručně pořízené záběry z oslav summitu NATO na Pražském hradě v listopadu roku 2002, na nichž zaznamenal přední světové politiky. I tuto archivní sekvenci tvůrce doplnil komentářem mimo obraz, dokládajícím, že kořeny onoho celosvětového spiknutí směřují do srdce Evropy... – Audiovizuální 3-D hříčka, kterou sám režisér označuje za „filozoficko-politickou černou komedii“, je z dnešního pohledu tematicky poněkud anachronická. Zároveň však opět potvrzuje Němcův zcela ojedinělý statut nezávislého tvůrce, který točí o tématech, jež zajímají hlavně jeho samotného. A který se ani ve čtyřiasedmdesáti letech nebál odvážně a neotřele experimentovat s technologiemi, s formou i s obsahem svého díla.
–tse-, Filmový přehled 2011/9