Herkules proti babylonským tyranům

Herecké výkony jsou na poměrně nízké   úrovní. Hlavní hrdina Herkules (Peter Lupus)   spíše předvádí své svaly než umění   Thálie. I ostatní protagonisté působí   dřevěně. Nicméně si tohoto snímku cením   jako příspěvku italské tvorby šedesátých   let.

je z toho udělaná pěkná fraška zlé výkony   herců
a zázemí který vypracoval   štáb je také velmi slabé

herkules proti babylonským tyranům z počátku   6o. let minulého století zastupuje italskou   kinematografii z módní vlny zfilmovaných   příběhů z období antiky. Nakolik jde ale o   fikci od reálných historických událostí,   nechme raději odborným historikům. Ať oni   poví, zda se filmové scény v životě   jednotlivých postav antických dějin skutečně   udály. Herkules proti babylonským tyranům je   však filmovým dílem a proto je nutné jej   zhodnotit jako dílo, které je sice v   exteriérech reálné, které má místy, ale   opravdu jen místy, netradiční nesení kamery;   avšak většinou se točily exteriéry a ty se   odehrávají v polystyrenových filmových   dekoracích a v nevlídných ateliérech. K tomu   ke všemu uvidíme herce, kteří nosí   umělohmotné kyje a pronášejí nezvykle   jednoduché dialogy bez sebemenší známky   hereckého projevu. ambiciozní snímek ve své   době možná na obecenstvo zabral, ale dnes   zaujme jen stěží a je proto nutné jej zařadit   do možná nejvyšších pater, ale té   nejnižší filmařské úrovně.

Plochý herci se prohánějí mezi papundeklovými   kulisami a pronášejí stupidní dialogy. Mezi   nimi se promenáduje namakaný hrdina s obrovským   kyjem (nejedná se o dvojsmysl opravdu má   obrovský kyj - zbraň) a zachraňuje otroky ze   spárů tyranů. Naivní báchorka, která ve   svých letech možná i fungovala ale dnes je to   trapně směšný.