Obsah filmu Hernani
Bratislavské studio uvedlo v pondělí 6. května [1968] romantické drama Victora Huga Hernani, dílo, které mělo premiéru v roce 1830. V kratičkém textu, jímž hlasatelka uvedla hru do programu, se praví, že je možno najít řeč, jíž toto drama hovoří k dnešku, neboť v něm jde o čest člověka. Je tato řeč romantického dramatu skutečně tak srozumitelná, hovoří dílo více než sto třicet let staré k současnosti? Pokud budeme hledat velmi volné souvislosti, jistě je najdeme. Propátráme-li dílo pozorně, zjistíme, že je přeci jenom staré.
Etika romantického dramatu je současníkovi – bude-li poctivý sám k sobě – poněkud nepochopitelná a shledává ji...
Bratislavské studio uvedlo v pondělí 6. května [1968] romantické drama Victora Huga Hernani, dílo, které mělo premiéru v roce 1830. V kratičkém textu, jímž hlasatelka uvedla hru do programu, se praví, že je možno najít řeč, jíž toto drama hovoří k dnešku, neboť v něm jde o čest člověka. Je tato řeč romantického dramatu skutečně tak srozumitelná, hovoří dílo více než sto třicet let staré k současnosti? Pokud budeme hledat velmi volné souvislosti, jistě je najdeme. Propátráme-li dílo pozorně, zjistíme, že je přeci jenom staré.
Etika romantického dramatu je současníkovi – bude-li poctivý sám k sobě – poněkud nepochopitelná a shledává ji docela nepraktickou. Vezmeme-li velkého spisovatele za slovo, pak slib, daný v nejvyšší tísni, sotva může být ve svých důsledcích motivem smrti tří lidí, smrti nesmyslné a zbytečné. Obhajovat čest v pojetí romantického dramatu a demonstrovat charakter hrdinů, stavět sílu takového charakteru proti dynamickému postoji moderního člověka a dávat ji člověku dvacátého století bezmála za vzor – to může udělat jen ten, kdo cestu díla k současnosti nehledá, nýbrž ji buduje dílu navzdory.
Hugův Hernani se však vzpouzí nejen aktuálnímu chápání, ale i televiznímu nastudování. Není divu: dvojrozměrné, poněkud schematické postavy romantického dramatu, tito nositelé romantických idejí, kteří chtějí přesvědčit diváka patosem svých monologů, se podstatně liší od současníka, kterého ukazuje obrazovka třeba v méně mistrném, ale živějším vybarvení.
Režisér Pavol Haspra se utkal s malou telegenností dramatické předlohy dosti úspěšně. Tam, kde se snažil podtrhnout dějovost dramatu, se mu podařilo vykřesat z Hernaniho jiskry, jistě i díky hercům, při jejichž volbě měl neobyčejně šťastnou ruku. Výstupy Zdeny Grúberové (doňa Sol), Štefana Kvietika (Hernani) a Vlado Müllera (don Carlos) nesly dramatický náboj hry, pokud byly v interakci. V dlouhých monolozích se přes úsilí herců konflikt ztrácel.
Kamery, které vedl Stanislav Szomolányi se pokusily rozlomit divadelní charakter scénáře. Kameraman vyhledával záběry a pohledy, které tlumily rétoričnost některých pasáží, hlavně monologů. Udržel celistvou atmosféru hry, odehrávající se, jak se sluší na Španělsko, v příšeří a tajemném podzemí a dotvořil tak v podstatě úspěšnou premiéru Hernaniho, s nímž se mnozí diváci jistě setkali poprvé.
MIKŠOVIC, Alexander. Televize: Cesty k současnosti. Kulturní tvorba. Týdeník pro politiku a kulturu. 1968, roč. 6, č. 20, s. 13. [upraveno, zkráceno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.