Hlídka v poušti

Film byl natočen k 20. výročí Říjnové   revoluce a byl věnován Rudé armádě, takže je   takovou poctou odvaze a vytrvalosti sovětských   vojáků. A jako správný protiválečný film   představuje také varování před nebezpečím   války a důležitostí svobody. Sovětští   filmaři se při natáčení tohoto filmu   překvapivě inspirovali americkým filmem   „Ztracená hlídka“ (1934), ale šli vlastní   cestou a vytvořili zcela nový příběh, který   později ovlivnil nejen Hollywood, ale dokonce i   Barrandov. Režisér Michail Romm si s námětem   skvěle pohrál. Kromě válečného příběhu   vytvořil i vizuálně působivý filmový počin   s téměř živými záběry pouště. Poušť   plyne, pohybuje se, dýchá a zabíjí. Poušť   coby zlý organismus. Působí jako něco   bezedného, nekonečného, existenciálního.   Poušť je zkrátka zkouškou síly duše. Romm se   pokusil vytvořit filmové umění obrazovým   způsobem, což se mu pohledem třicátých let   podařilo, a tak není od věci, že tento jeho   film je dnes označován za mistrovské dílo   klasické sovětské kinematografie. Má však   samozřejmě i svou stinnou stránku. Romm musel   pracovat ve specifických výrobních a   ideologických podmínkách, takže nemohl   ignorovat velmi přísné požadavky na zobrazení   vojenského personálu, jeho životného stylu,   zvyků a motivací. Tyto požadavky, navíc   podmíněné propagandistickými potřebami, kdy   obraz Rudé armády a dalších mocenských   struktur nepřipouštěl sebemenší polidštění   či sebemenší odchylku od zákonných norem,   filmařům velmi ztížily práci, a proto se film   navzdory své inspirace tolik liší od výše   zmíněného amerického snímku ''Ztracená   hlídka“ (1934). Způsob, jakým je příběh   podán, má sice napínavou atmosféru a je o   skutečné odvaze, hrdinství a sebeobětování,   ale neobsahuje ani náznak pocitů, pochybností   či váhání vojáků Rudé armády. Když   dostanou rozkaz zemřít, tak prostě zemřou, a   to zcela bez rozmyslu, tak, jak by mě voják   vázaný přísahou. A právě z tohoto hlediska   je snímek z morálního hlediska poměrně   těžko uchopitelný. Lze se na něj proto dívat   jen okem shovívavým, jako na každý jiný   propagandistický film.