Obsah filmu Houština
Celovečerní debut jednoho z nejvýraznějších představitelů současného maďarského filmu Benedeka Fliegaufa je věnován předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi (Szürkület, 1990, Vášeň, 1998).
Fliegauf ve své prvotině volí oddramatizované pomalé mluvení a dlouhé záběry, poukazující na vyprázdněnost vztahů ve společnosti, které se staly příznačnými znaky i jeho pozdější filmové tvorby. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího kontextu. Z vyprávění postav je zjevné, že si nerozumí navzájem, ani sami sobě. Lovasiho kamera zaznamenává jednotlivé postavy v těsné blízkosti, ale...
Fliegauf ve své prvotině volí oddramatizované pomalé mluvení a dlouhé záběry, poukazující na vyprázdněnost vztahů ve společnosti, které se staly příznačnými znaky i jeho pozdější filmové tvorby. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího kontextu. Z vyprávění postav je zjevné, že si nerozumí navzájem, ani sami sobě. Lovasiho kamera zaznamenává jednotlivé postavy v těsné blízkosti, ale nedovolí nám proniknout hlouběji do jejich nitra. Film tak originální kombinací zmíněných narativních postupů a stylistických prostředků navozuje u diváka pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti.
Za svůj originální snímek si tehdy ještě začínající režisér odnesl kromě Ceny zahraničních kritiků Genea Moskowitz (Gene Moskowitz-díj) a Ceny Sándora Simone (Simó Sándor elsőfilmes díj) za nejlepší hraný debut z filmového festivalu Maďarský filmový týden (Magyar Filmszemle) i Cenu Wolfganga Staudteho z MFF Berlín 2003.
Ocenění:
Maďarský filmový týden - Cena zahraničních kritiků Gene Moskowitze, Cena za nejlepší hraný debut MFF Berlín 2003 - Cena Wolfganga Staudte.
Zdroj: Film Europe CZ < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 14.5.2020
zoom v plné parádě
Celý film je natočený v detailech, převážně do tváří vypovídajících postav v dialozích své příběhy, a nejsou to obličeje zrovna přitažlivé. Jednotlivé výpovědi nejsou příliš zajímavé, natož objevné, a film byl pro mě zajímavý zčásti jen tou jadrnou maďarštinou. Tak jsem doznal, že libozvučně znějící eltérés je česky úchyl, což často používá ve výčitkách jedna fúrie vůči svému partnerovi. Film vyžaduje připraveného a znalého diváka, který si je vědom, že narazí na artový film snímaný ruční kamerou s funkcí zoom.
