Import / Export

Po syrovém dramatu "Psí dny" nám   režisér přináší další podobně laděný   snímek, ve kterém tentokrát zachází o něco   dále. Stejně jako ve svém předchozím snimku   se ani zde nevyskytuje pevný příběh se   začátkem a koncem ale opět je to o sledování   života několika lidí. V tomto případě se   jedná o muže a ženu. Oba spojuje touha po   práci, kterou ze začátku marně shánějí. Už   v "Psích dnech" režisér svým   dokumentárním stylem ukazoval, že ho   nezajímají hezké věci a hodní lidé a nejinak   je tomu i zde. Příběh se odehrává v těch   nejhnusnějších lokalitách Rakouska, Ukrajiny a   dokonce i Slovenska. Režisér rád deprimuje   diváky a opravdu si v tom maximálně libuje.   Převážná část snímku se odehrává v   nemocnicích a jiných zařízeních, kde pracuje   hlavní hrdinka a Seidl nás bombarduje dlouhými   záběry na staré a nemocné lidi. Snímek je   nejenom deprimující ale i zbytečně dlouhý a   hodně záběrů bylo opravdu neúměrně   natahovaných a Seidl ve spoustě z nich divákovi   ukazuje to co ani nechce vidět. Masový divák   film vypne po úvodních pár minutách, které   seznamuje s hereckým obsazením ale pokud máte   zkušenost s předchozím režisérovým počinem,   určitě vás nic nepřekvapí a i když se vám   film nebude líbit dokoukáte ho až do konce.