Jack staví dům

Jack, psychopatický sériový vrah tvrdí, že   umění funguje a dá se pochopit i jinak. Jak?   Odpověď naleznete v tomhle podivně groteskně   ujetém snímku Larse von Tiera, plném   symbolických odkazů a explicitních scén. Je to   zajímavej mix, který asi moc lidí nepobere, já   jsem se ale docela pobavil, ostatně u Triera už   vím, že mám čekat nevšední zážitek a   vyhraněný styl jeho tvorby. A ve většině   případech mě jeho filmaření hafo baví! Kdo   na jeho filmech ujíždí, nemůže být zklamán.

Príliš silné kafe
Moje druhé stretnutie s umením Larsa von Triera.   A akosi v hĺbke duše chcem veriť, že v jadre   nie je tak prepnutý človek ako náš hlavný   hrdina (ak sa dá nazvať hrdinom), lebo inak si   neviem predstaviť aký človek musí byť aby   natočil takýto film. Ako bolo vo filme   povedané, veci čo človek napíše sú veci,   ktoré by si tajne prial spraviť sám. Dúfam,   že to tak nie je. Už len čiste z dôvodu, že   chcem veriť, že ľudskosť nie je len klam a nie   sme všetci tigre, ktoré sa rozhodli dobrovoľne   správať ako jahňatá a jediný kto vidí   skutočnosť ako skutočnú je Jack. "The   House That Jack Built" bude jeden z   najnepríjemnejších filmov, čo som videl za   celý rok. Možno za celý môj život. Neviem ako   by som to lepšie popísal. No napriek tomu je na   tom filme niečo tak fascinujúce, že som ho   dopozeral až do konca a bol schopný to   odsedieť. Istým spôsobom sa za to obdivujem, no   musím povedať, že je to skutočne fascinujúce   vidieť túto postavu. Vidieť mu do hlavy,   spoznávať ho a premýšľať, či stretnutie s   Umou Thurman v ňom niečo reálne neodblokovalo.   Uma Thurman totiž zvláda opäť to, čo   posledné roky predvádzala. Byť maximálne   neznesiteľnou. A takou v tomto filme rozhodne je.   Matt Dillon podáva absolútne fantastický   herecký výkon. Skrz všetko to odpudivé čo na   jeho postave vidím ho musím pochváliť. Ten   človek sa zmenil na niekoho absolútne desivého.   Niekoho, koho by som nikdy v živote nechcel   stretnúť. A neviem čo o mne vypovedá fakt, že   sledovať ho a počúvať ho bolo miestami pre   mňa fascinujúce, inokedy absolútne desivé. Ja   sám neviem čo si mám o tom myslieť. Možno by   som si mal film pozrieť znovu na to, aby som   vedel čo si reálne myslím, no rozhodne to   neurobím. V prvom rade je skutočnosť taká, že   toto nie je film, ktorý by som chcel vidieť   znovu. Osobne neviem, či by si ho niekto bol   ochotný pustiť znovu. Možno áno. Ale ja tam   určite nepatrím. Raz a dosť. A ak by som aj   chcel ten film vidieť znovu, tak sú tam určité   problémy, ktoré by ma od toho odrádzali a do   toho práve vstupuje Lars von Tirer a jeho   "umelecká" réžia. Niektoré scénky   sú tam absolútne nasilu a podľa mňa len   zabíjajú čas. A tento film je tak dlhý, že   miestami som už chcel, aby sme došli k pointe a   nemuseli to obrazotvorne analyzovať a opisovať,   ako sa tu deje veľmi často. A tento štýl ma   skutočne nebaví. Niekedy to vie niečo pridať   ako napríklad prirovnanie chôdze medzi lampami a   tieňom, no potom sú tu aj monológy o   dezertných vínach, ktoré ma absolútne   frustrovali. Film je v tomto skutočne natiahnutý   a miestami veľmi nudný. Napriek tomu, že Jack   je zaujímavou postavou, tak niektoré scénky sú   na mňa moc nudné. A potom je tu záver. Alebo   jeho posledných 20 minút, kde som konečne aj   pochopil názov filmu. A nechcem byť hnusný, ale   opäť sa tu snaží byť režisér veľmi   umelecký a originálny. A mám pocit, že je to   len jeho ohromná sebaláska. A jeho pocit, aký   je veľký umelec. Lenže ja to až tak vysoko   nevidím. Pre mňa to v tomto nefunguje. Možno by   to mohlo mať lepší spád, keby sme veľa   scénok odtiaľ vyhodili, no asi by sme potom   nedokázali v tom vidieť Larsovu   "genialitu". A tento pocit mi rozhodne   uberá dojem z filmu. Hlavnú myšlienku moc   rozoberať nebudem, lebo ja s mnohým čo Jack   tvrdí nesúhlasím. Niekde má ale pravdu. Najmä   keď vidíme, že ľudia nereagujú na volanie o   pomoc alebo krik. Je to svet ignorácie. A osobne   to budú posledné slová, čo tomuto filmu   venujem.

Tohle byl první von Trierův film, který jsem   viděl a na rozdíl od některé jeho   dřívější tvorby je to bomba. Takhle nějak   jsem si vždycky představoval typického   psychopata. Obzvlášť se mi líbila scéna s   rodinkou na pikniku. Ten konec byl ale hodně   nečekaný. Jaké pro mě bylo překvapení, když   jsem zjistil, že ten hlas, který celý film vede   s Jackem dialog, patří Bruno Ganzovi, který   přesto, že si ve filmu zahrál jen pár minut,   ve své roli exceloval. Ještě několik dní po   návratu z kina jsem o filmu přemýšlel a   vlastně o něm přemýšlím doteď. EDIT: Teď   jsem po prvé viděl film s českým dabingem a to   byla katastrofa. Všechno bylo přeloženo   téměř doslova. Asi jsem byl naivní, když jsem   si myslel, že filmy pro oficiální distribuci   překládají profesionálové. Některé dialogy   vůbec nedávaly smysl. Jedna z mnoha perliček:   full metal jacket - celokovová nábojnice.

Jack staví dům až do samotného finále v   podstatě pouze metaforicky a symbolicky (jeho   prázdná duše). Zároveň se jedná o   realistický portrét masového vraha, který je   ještě věrnější, než thriller Henry:   Portrét masového vraha. I proto, že se Lars von   Trier nebojí jít na hranici, resp. leckdy až za   ní. Klidně mu za inspiraci mohli posloužit i   jedinci typu Eda Geina. Pro tu celkovou ucelenost   možná škoda, že se více nezajímá o to, že   sériovým vrahem se přece nikdo přímo nerodí.   To až okolnosti z dětství či nějaká   pozdější konkrétní událost často   zapříčiní, že se něco zvrtne. Tohle je   opravdu zajímavé téma, byť pro přenesení na   stříbrné plátno asi poněkud náročnější.   Artově začlenit ten zdánlivě nesouvisející   obraz na loďce, jenž je vizuální pastvou pro   oči, se proti tomu jeví býti úplnou   samozřejmostí. I když je fakt, že filmu by   více slušelo, kdyby si jeho autor tyhle   nerealistické výstřelky odpustil. Ale to by pak   asi musel režírovat někdo jiný.

Kdyby to mělo normální stopáž, dala by se ta   dvacítka dát. To jako že byla necelá třetina   filmu jakž takž. Tady při této stopáži to   však nevychází. V závěru zaujala jen   narážka na Kolský vrt, ale to, kdo se o   problematiku nezajímají, nic jim to neřekne.   Takže na pár dobrých záběrů je to jen o   filosofování a ničem jiném.  

Magořina
Ten frajer co to natočil má dobře vykradenou   palici, ale režírovat umí! 9 hvězdiček   dávám, protože to má stupidní konec!????

Jedinecne - sokujici - balancujici na pomezi geniality a kyce...
... niterny pohled rezisera/tvurce do   nejtemnejsich zakouti lidske mysli a duse! Film   sokujici, svym zpusobem jedinecny a rozhodne ne   hned tak zapomenutelny! ???? Doporucuji pouze pro   filmove "fajnsmekry"... tento film ma s   mainstreamem spolecneho asi tolik, jako slon s   uatrednim topenim, cili ze nic!

masterpiece
Někdo tu plakal nad hranicemi, překračováním   nebo mainstreamem .. To je fňukání nad   špatným hrobem.

Tohle je masterpiece –   mechanika soukolí psychiky člověka, která se   pohybuje prostorem, do kterého si   “mainstream” nedovolí ani   zamžourat.

Pozoruhodně zobrazená cesta do   pekla.

masterpiece
Někdo tu plakal nad hranicemi, překračováním   nebo mainstreamem .. To je fňukání nad   špatným hrobem.

Tohle je masterpiece –   mechanika soukolí psychiky člověka, která se   pohybuje prostorem, do kterého si   “mainstream” nedovolí ani   zamžourat.

Pozoruhodně zobrazená cesta do   pekla.

Trier zde překračuje hranici akceptovatelnosti   jako nikdy předtím, ale opět mu to (nejspíš)   projde díky osobitému uměleckému rámcování.   Anebo bude prostě odignorovanej jako již   naprostej odepsanec. Milovat tento film znamená   být jako Jack. To nechcete. A uznat jeho   umělecké kvality je spíše póza než vědění   a otevřenost mysle. I když kdo ví, jestli se   Jack časem nestane novodobou verzí Henryho pro   toto tisíciletí. — Lovecký segment, který   zachází nejdále, mi s odstupem několika hodin   přijde paradoxně nejvíce zajímavý svojí až   karikaturistickou abstraktností. Něco takové   přece nemůže v mainstreamu nikdo s vážnou   tváří natočit, i když se to netváří   jakkoliv jinak. [Cannes]