Jak jsme hráli čáru

POZOR SPOILER!!!

Děti ve škole si čtou o tom, jak trávily Vánoce. Helenka dostala panenku, Ferdovi bylo sděleno, že Vánoce jsou buržoazní přežitek a Ježíšek neexistuje a Jarda - syn velitele pohraničníků Bašty - dostal samopal. Trochu zaostalý Honza Kolář čte o tom, jak se v rodině otec se strýcem opili a zapálili stromek. I malý Petr Achberger je vyvolán. Ten tráví již sedmé Vánoce u dědečka a babičky, protože rodiče utekli „za čáru“. A malý Petr žije těsně u rakouských hranic. Dědeček vede restauraci, babička je doma a zuřivě Petra brání, aby jej neodvedla sociálka. A tak prožívá Petr své dětství a různé příhody, ať už s ukradenou – ztracenou kočkou, nebo osvobození zajatého kamaráda, kterého parta kluků přivázala k mučednickému kůlu. Petrův kamarád Ferda mu tvrdí, že je pod hraničním plotem a řekou vykopán tunel a že mu tamtudy vozí z Rakouska věci. Jednoho dne Ferda ukáže Petrovi pistoli a Petr mu ji schová. Jindy se Jarda zase naváží do Hanky a po pranici uteče před učitelem na střechu kůlny. Pak skočí dolů a zlomí si nohu. Vše svede na učitele, z čehož tatínek vyvodí důsledky. Petr dostává příkazem doprovázet Honzu do školy a ze školy. Právě při jedné z cest jsou opět napadeni kluky z černé gardy, proto přijdou do školy pozdě a Franta řádně špinavý. Jak k tomu došlo, ale ve škole neprozradí. Pak Petrovi jeho kamarád Ferda prozradí, že má v Rakousku bratra, což Petra dost naštve. Nato jej opět čapnou kluci černogardisti a strčí za hraniční plot. Což v té době znamenalo hodně veliký průšvih. Naštěstí to major Bašta zamete pod koberec, snad i proto, že mezi kluky byl jeho syn. Cestou ze stanice vidí Petr, jak jeho kamaráda Ferdu nakládají do sanitky. Pak jde podle mapy, kterou mu Ferda dal a nalézá přísně tajné materiály, které jsou vedeny na jeho dědu. Ferda pak v nemocnici umírá a za Petrem přijíždějí jeho rodiče i s malým bratrem. Díky černogardistům dochází ke konfliktu mezi Petrem a otcem a Petr si bere ukrytou pistoli a jde pryč. Černogardisti opět zaútočí a Petr vytáhne zbraň a při pranici tato vystřelí. Petr se dává na útěk. Vrací se až s dědou a to v době „osvobození“ vojsky Varšavské smlouvy. Budoucnost je tedy více než černá a děda vede Petra k vlaku…

Koprodukční rodinný snímek Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru se odehrává od přelomu roku 1967 do okupace „spřátelenými vojsky“ v srpnu 1968 v pohraničním městečku mezi Československem a Rakouskem, kde hranici tvoří řeka Morava. Protagonistou je asi desetiletý Petr, jehož rodiče před několika lety emigrovali právě do sousední země a marně se snaží dostat synka k sobě. O Péťu se pečlivě starají prarodiče, kteří si v případě potřeby povídají maďarsky, aby jim vnuk nerozuměl. Děj tvoří řada epizod z dětského života a dětským pohledem jsou také obyčejné i neobyčejné události nazírány. Scenáristé Peter Pišťanek a Marian Urban přitom vycházeli z vlastních či převzatých vzpomínek a Juraj Nvota podobné prostředí pohraniční obce použil již ve svém filmu Muzika (2007). Vcelku zřetelným záměrem tvůrců je ukázat dnešním dětem tehdejší těžkou dobu a podmínky, za nichž jejich vrstevníci kdysi vyrůstali. Značnou pozornost autoři věnují charakterizaci postav, jak dětí, tak dospělých (zejména Petrova dědečka a babičky nebo náčelníka pohraniční stráže a zároveň otce Petrova úhlavního nepřítele). Hlavní hrdina tím, že vyrůstá bez rodičů-emigrantů, je přitom výjimečný, ačkoliv jinak prožívá běžné klukovské trable a radosti. Snímek je poznamenaný zjevnou didaktičností, nepříliš nápaditým zpracováním látky a bohužel také českým dabingem (maďarské dialogy mají české podtitulky).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2014

Rukojemník bude rodinný film na pomedzí drámy a komédie. Má sa zameriavať predovšetkým na svet detských hrdinov - najmä syna komunistického funkcionára a malého rukojemníka rodičov, ktorí emigrovali na Západ v polovici 60. rokov minulého storočia. Kamarátstvo, prvé veľké objavy, lásky, súboje znepriatelených bánd a veľké očakávania sú konfrontované s realitou "veľkáčského" sveta. Ťažko pochopiteľná, bizarná až absurdná realita vzťahov a postojov dospelých, labyrint čudných slov, skutkov, prejavov, ale aj také nepochopiteľné úkazy, akými sú pre dieťa politika, emigrácia, ale i zrada a smrť, privedú malého rukojemníka ku grotesknému rozhodnutiu.
Petr Lenděl