James White

Ach jo, naštěstí se ten pacholek vzpamatoval,   ale za jakou cenu?To není příběh, který si   pustíte opakovaně, navíc pokud si vzpomenete na   poslední dny s vlastní matkou.Ale Cynthia Nixon   hrála obdivuhodně a možná by si zasloužila   lepší hodnocení.

Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v   baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a   máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý   už... Jen další nahlédnutí pod pokličku   poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto   netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené   rodině s evidentním pochybením v matčině   výchově, to snad všichni víme, máme to denně   na očích... a že nakonec hošíček vzbudil   nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka!   Když už se chce někdo probírat morálním   marastem, který nám zbyl z primární jednotky   společnosti, ať tedy předloží relevantní   příčinu následků, namísto bezpředmětného   rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste   to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu -   sice úplně netuším, jakým směrem se bude   nesympatický James ubírat, ale role milujícího   otce v pařížském bytě jeho cílem určitě   nebude (leda by měla matka hodně vysokou   pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen   do osidel svého mizerného životního stylu.   Ohledně zpracování - kamera vlezlá až   obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže   jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale   jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala   skutečně věřit.