Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu [HD CAM (HDTV)]

Tohle nedokážu zhodnotit objektivně, protože   pana Saudka vysloveně nemám rád a přijde mi,   že točit 100 minutový dokument o nabubřelém   egomaniakovi je ztráta času a mrhání energií.   Nedokážu ohodnotit kladně uměleckou tvorbu   člověka, kterým po lidské stránce z duše   pohrdám.

Nevšední film o nevšedním člověku.
DVD s tímto filmem jsem si koupil jen proto, že   bylo skutečně za pakatel. Dnes vím, že jsem   udělal moc dobře. Ne že by pro mne sourozenci   Saudkové byli neznámým pojmem, ale byli mi   lhostejní, stejně tak jako mi byla lhostejná   jejich tvorba, i když jsem znal jsem jak Janovy   fotografie, tak i Kájovy kresby. Teprve   zajímavý „skorodokument“ Adolfa Ziky mi Jana   přiblížil. Byl jsem mile překvapen, jak   pěkně se Jan Saudek vyjadřuje, třeba i ve   srovnání s vyjadřováním tvůrců v   rozhovorech v bonusech. Soukromý život dílo   Jana Saudka jsou velmi zvláštní. Já bych tak   žít nemohl a ani nechtěl. Na druhou stranu je   také pravda, že bych ani nedokázal vytvořit   to, co vytváří on. Ve filmu jsem postrádal   přiblížení technik, kterými vznikají   fotografie s podivným nábojem.

Nijak zvlášť mě to neobohatilo. Jeho kecy   nežeru. Občas zahlásí, přitáhne a proběhne   se, ale jinak? V podstatě, koho zajímá, že   rád šoustá?
Nad existencí některých   příhod by se dalo polemizovat s tím, že byly   vymyšleny jen pro tenhle film či dokument. No   nic, Saudek mele z posledního, každopádně - co   mu taky zbývá?
Tvorba oceněníhodná -   prvotní, ta ranná.

Jan Saudek je velmi rozporuplná a kontroverzní   osobnost, kterou lidé buďto obdivují nebo   nenávidí. Stejně, jako někteří obdivují a   uznávají jeho dílo, zatímco jiní je   nazývají kýčem. Nespornou pravdou však je,   že Jan Saudek každopádně je osobností a že   mnozí z nás by rádi uměli tvořit   "kýč" tak, jako to umí on. A v tomhle   smyslu natočil Adolf Zika dobrý film.

Film dopadl stejně jako sám Saudek – pestrá,   živá, mnohostranná, ale nafouknutá bublina, co   praskne ve chvíli, kdy se jí někdo chce blíže   dotknout. Pod vrstvy šupin, kterými se umělec   vyzbrojil na ochranu před světem, se nedostala   ani vnímavá dokumentaristická kamera. Škoda,   vypadalo to nadějně…