Jede, jede poštovský panáček

Zobrazit všechny (4)

Nahrát obrázek

Jour de fete

Žánr:

komedie

Země:

Francie

Rok:

1949

Délka:

79 minut

Premiéra v ČR:

9.5.1996

Fotogalerie obsahuje 10 fotografií

„Klasická komedie J. Tatího o listonoši, který na ospalé vesničce zavádí americký poštovní systém.“

82.2%

imdb.com

Film
- Profil|
- Obsah (2)|
- Zajímavosti (0)|
- Ceny (0)|
- Chyby (0)|
- Hlášky (0)|
- Externí recenze (0)|
- Festivaly (2)|
- Výroba
Obsazení
- Obsazení (30)
Fotogalerie
- Fotogalerie (10)|
- DVD obaly (0)|
- Fotky z akcí (0)|
- Fotky z festivalů (0)|
- Tapety (0)
Videa
- Trailery (3)|
- Soundtrack (0)
DVD & TV & KINO
- VHS / DVD / Blu-ray (0)|
- TV (1)|
- Kino (0)
Komentáře
Další
- Bibliografie (3)|
- Články (0)|
- Tiskové materiály (0)|
- Kniha (0)|
- Přehlídky (0)|
- Akce (0)|
- Audio press (0)|
- Tisk|
- Akt.

Obsah filmu Jede, jede poštovský panáček

Zobrazit více >

Celovečerní debut Jacquese Tatiho Jede, jede poštovský panáček tematicky navazuje na režisérův předchozí krátkometrážní snímek Škola pošťáků, kde si - podobně jako v tomto filmu - zvolil prostředí poštovních zaměstnanců. Ústřední postavu, kterou je venkovský pošťák François, pojímá autor jako lidového prostomyslného hrdinu, snažícího se ve všech ohledech správně vykonávat své povolání. Nešikovnost a nemotornost postavy se stávají klíčovým zdrojem řady gagů a komických situací, které zdánlivě navozují dojem trapnosti. Režisér svého hrdinu nezesměšňuje ani nekritizuje. Naopak ho zobrazuje jako oběť uspěchaného pracovního tempa a hektického novodobého života. Zároveň François přes svou neobratnost a nepraktičnost v určitých ohledech paradoxně vyniká individuální bystrostí a nápaditostí, s nimiž se většinou neúspěšně pokouší zdolávat komplikované situace, ve kterých se neustále ocitá. Groteska není v Tatiho filmu zastoupena v podobě, v jaké je nejvíce známá z období němé éry, ale ve filmařsky osobitě přeměněném stylu. Ten se vyznačuje některými prvky charakteristickými pro národní povahu francouzské kinematografie, jako jsou roztržitý temperament a vnější stylizace postavy, typologický obraz společnosti nebo venkovské prostředí francouzské provincie. Tati nepoužívá zrychlené záběry, nezobrazuje šlehačkové bitvy ani nevytváří protikladnost partnerství ústředních postav. Povahový kontrast i fyzický rozdíl výšky a šířky, typický např. pro dvojici Laurel a Hardy, u Tatiho nenalezneme. Základní myšlenkový princip grotesky ovšem režisér zachovává. Je jím absurdnost lidského světa, kterou je v autorově snímku moderní technikou ovládaná společnost, a ukvapený pracovní rytmus odcizující člověka od jeho skutečné lidské podstaty. Ústřední hrdina François se pokouší s tímto systémem pronikajícím z velkých měst na venkov bojovat prostou povahou a upřímným vztahem ke svému povolání.
Jan Švábenický, 36.LFŠ 2010 < Zobrazit méně

zobrazit všechny obsahy (2)

TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit zde >>

režie:

Jacques Tati

hraje:

Jacques Tati	.....	pošťák František [40]
Paul Frankeur	.....	Marcel [44]
Guy Decomble	.....	Roger [38]
Santa Relli	.....	Rogerova žena [28]
Maine Vallée	.....	Jeanette
Roger Rafal	.....	holič
Jacques Beauvais	.....	kavárník
Delcassan	.....	promítač

scénář:

Jacques Tati
Henri Marquet
René Wheeler	.....	spolupráce [37]

hudba:

Jean Yatove

kamera:

	Jacques Mercanton
	Marcel Franchi

střih:

	Marcel Moreau
	Sophie Tatischeff	.....	restaurovaného filmu [2]

Trailery (3)

Distributor v ČR:
CinemArt


Barevný:
Ano


Distribuční verze:
s titulky


Zvuk:
mono


Přístupno:
pro všechny


Ohodnoťte

Zobrazit všechny herce a tvůrce filmu Jede, jede poštovský panáček >

Přidat svůj komentář

Řadit dle: Bodů uživatele | Od nejnovějších | Podle hodnocení

Nejnovější komentáře k filmu

Akana

Hodnocení: 8 / 10

Přidáno: 15.5.2011

Všechny komentáře uživ.

Rozmarný, prosluněný obrázek francouzské vesnice s galerií svérázných figurek, do něhož se s postavou Tatiho pošťáka nabourává ztřeštěný svět němé grotesky. Jeho Francois je neuvěřitelně pohyblivý, v jednom kuse sebou šije jak opička na špagátě. Zároveň je to ale prvotřídní zmatkař takže osvojit si kýženou americkou výkonnost a rychlost si přes svoje hyperaktivní předpoklady nedokáže a francouzská pohodička nakonec zase vítězí nad zaoceánskými inovacemi. Někdy je ta žánrová dvojakost trochu nesoudržná, ale samotné gagy jsou skvělé a pointa pošťákova marného snažení sympatická.