Jemné umění obrany

Pozapomenutý a kupodivu povedený snímek o   problémech mládeže v dětském domově. Hlavní   postavě Martině už bylo dávno osmnáct a   přesluhuje. Její problémy s dospíváním   dávají všem zabrat, hlavně řediteli ústavu,   kterého výborně ztvárnil Ladislav Mrkvička. I   on má své životní problémy. Spoustu let žije   sám a bydlí v ústavu také. A proto má pro   Martinu určitou slabost a pochopení a snaží se   jí všemožně pomoc. Do toho se navíc motá   nějaký filmový štáb a natáčí o mládeži   dokument. Snímek je jakousi kritickou sondou své   doby, která vlastně zůstala aktuální dodnes.   Každý se v pubertě někdy opil, s někým   randil, chodil na diskotéky a vůbec dělal   lumpárny. A to vše se tu řeší. V domově   když dosáhnou dospělosti, mají odejít do   života, ale jen s několika stovkami na knížce,   jako Martina. Ale co dál? Jana Krišicová   ztvárnila Martinu opravdu přesvědčivě, jakoby   to sama prožila. Je to film tématem skutečně   k zamyšlení.