Jindřich Štýrský [HDV]

Film dokumentuje život Jindřicha Štyrského (11. 8. 1899 – 21. 3. 1942) – malíře, básníka, fotografa, autora životopisů Artura Rimbauda a markýze de Sade, vydavatele Erotické revue, pijana, průvodce Paříží, návštěvníka bordelů, scénografa Osvobozeného divadla, nelítostného kritika a provokatéra, autora desítek knižních úprav – tvůrce, který své představě umění doslova obětoval život. Snímek je postaven výhradně na materiálech a textech Jindřicha Štyrského a jeho přátel: Vítězslava Nezvala, Karla Teigeho, Karla Michla, André Bretona, architekta Karla Honzíka a dalších.
Filmová ročenka 2010

Film byl natočen na základě vlastních textů Jindřicha Štýrského a vzpomínek Vítězslava Nezvala, Karla Teiga, André Bretona, Karla Michla, Karla Honzíka a Benjamina Pereta.

Štýrský si píše deník - je Chorvatsku a léčí se z nemoci plic. V raném dětství viděl malý Jindřich hlavu Medúzy, která jej plně zaujala tak, že její hlavu „nasazoval“ těm, které měl rád. Obzvláště hlava slušela jeho starší sestře, která ale brzy zemřela, což je další vzpomínka na rodinu.

OD UČENÍ K UČITELOVÁNÍ
Další část vzpomínek se váže na školu a učení. Byl vzorným žákem, a někdy v té době začínají jeho první kresby. I přes srdeční chorobu byl povolán na vojnu , ale brzy byl propuštěn a hned na to začal učit. V roce 1920 zemřela jeho matka, a on zdědil polovinu jejího podílu, vše prodal, a vydal se do světa. Posléze nastoupil do Prahy na Akademii výtvarných umění (opět přehlídka jeho kreseb). Vzpomíná na rodinu, zvláště na otce nemá dobré vzpomínky.

ZA EXOTIKOU TOYEN
V roce 1922 odjel na Polynéské poloostrovy, na této cestě se setkal s malířkou Toyen. Bylo to osudové setkání, protože přátelství obou trvalo až do Štýrského smrti.

ČLENEM DEVĚTSILU
Teige představil Nezvalovi Štýrského. Díky Devětsilu měl první výstavu svých obrazů. Štýrský v té době ze starých fotek a novinových výstřižků tvoří své díla – koláže. V té době obdrží zprávu, že otec tragický umřel, takže díky tomu mohl si splnit svůj sen. Nechal si jen polnost a statek. Okolo roku 1925 začíná malovat šachovnicové obrazy, což je rozchod s kubismem.

PAŘÍŽ A ARTIFICIELISMUS
Štýrský a Toyen se přestěhovali do Paříže, zde se Štýrský pomalu seznamuje s podsvětím. Tady také našel nový výraz pro své kresby Artificielismus – propojení poezie s uměním. Tady se propojilo dílo Toyen a Štýrského. Začíná novou dráhu malířství – na plátno položí nějaké předměty a pak je stříkne barvou.

MALDOROL
V roce 1928 začal pracovat jako šéf výpravy osvobozeného divadla, začíná působit i literárně, rediguje časopis, posléze kritizuje Wericha a Voskovce, že se odklánějí od původního záměru Osvobozeného divadla, a jsou komerční. Začínají se projevovat jeho počínající zdravotní potíže, kdy je protivný okolí. Příroda je pro něj novým vzorníkem pro kresby.

EROTICKÁ REVUE - EDICE 1969
Někdy v roce 1930 začal vydávat erotickou literaturu, která oproti jiným měla uměleckou hodnotu, v malých nákladech, aby nedošlo k šíření mezi běžný lid. Publikují tam umělci jako byl Nezval.
Umělé bytosti - opět tvoří koláže.
Životopis markýze de Sade – ilustroval Justine spisovatele de Sade, opět vznikají erotické kresby,

FOTOGRAFIE
I když fotografie přes 15 let, běžná fotografie jej neláká, začíná fotografovat netradiční věci běžného života, které vidí kolem sebe.

SURREALISMUS
V létě 1934 trávil JŠ s Toyen léčivou dovolenou na Šumavě a na procházkách po lesích viděl kolem sebe spletité kořeny stromů a to jej inspirovalo k volnému cyklu obrazů Kořeny.

Emilie přichází ke mně ve snu – to byl poslední svazek edice 69, což byl opět erotický cyklus, skoro až pornografických obrázků, kreseb a maleb,

PAŘÍŽ 1935
Opět je v Paříži, kde náhodou koupí zvláštní knihu s uchem. Tam jej 24.8 1935 postihla mozková embolie, byl hospitalizován, peníze na léčbu se podařilo sehnat díky nakladatelům z Čech. Po vyléčení pracuje na půl úvazku v redakci novin. Jak vzpomíná Breton, patří Štýrský k těm, díky nimž se budou objevovat nové postupy a umění.

KONEC SURREALISTICKÉ SKUPINY
Štýrský kupodivu schvaluje popravy v Rusku, rozpuštění Majercholdova divadla a kritizuje E F Buriana. Nadále kreslí, a kritizuje surrealismus, Nezvala. Bez léků dovážených z ciziny je mu stále hůř, až prvního jarního dne 1942 se jeho srdce navždy zastavilo.


Edward52 a jeho archív