Jiný vzduch

POZOR SPOILER

 Na státní konservatoři přednáší mladá Helena Elisová báseň a profesor poznává, že byla k přednesu někým vedena. A varuje ji před ním.  
František Elis, akademický malíř, maluje vývěsní štíty, protože nemá peníze. Bydlí s svou ženou a u nich ještě pan režisér Emil Viták. To je ten, kdo učí Helenu. 
František právě dostává dopis z Hamburku, kde mu bratrance Prokop píše že přijede a bude i nich bydlet.
Viták vyburcuje návštěvu jednoho podniku a zde Helena zazpívá. Z tohoto večírku se Viták vrací ožralý a odchází od Elisů uražen i se svými věcmi.  
Pan Elis je pozván do konservatoře, jak se domnívá pro nějakou pochvalu pro Helenu. Jenže je to právě opačně, někdo ji udal za onen zpěv. Tím ovšem porušila kázeň a má býti vyloučena. Proto ji otec dává ze školy pryč.
Sám začíná malovat co chce, neb obdržel peníze od bratrance. 
Helena si přete v dopise kamarádovi, jak o ní Prokop smýšlí což ji hodně naštve a chová se k němu docela nevhodně. Což štve zase její matku, neb ví, že nebýt jeho, mohou jít žebrem.  
Helena jej pak navštíví v kanceláři na stavbě dálnice, kde on dělá a zdá se, že k sobě přece jen najdou cestičku.  
Viták říká Františkovi, že pokud chce malovat jako kdysi, musí vidět moře a Alpy a na to potřebuje peníze. A prý by mohl dědit po Prokopovi. A má to uvážit. Také pak odveze z domu Helenu pod záminkou angažmá v Olomouci. Pak se o ni pokusí a, to už sem vpadne Prokop.
Bere pak Helu do divadla na Smetanovu Vltavu, a zatímco jsou tam přemlouvá Viták Františka už zcela přímo k vraždě Prokopa. Odolá starý pán obrovskému dědictví a dá se na cestu zločinu?  

"Jiný vzduch" je český film natočený podle stejnojmenné divadelní hry M. A. Šimáčka. Příběh z pražského života předminulého století scénáristé za režie Martina Friče zpřítomnili, a to tak důsledně, že mladý hrdina filmu ing. Prokop je geolog při stavbě dálnice: z ní se předvádějí některé úseky s vložkou snu budoucnosti, které zde zastupují pohledy na vzorné německé autostáady. Děj filmu tím nějak neutrpěl.

I dnes může žít ztroskotaný malíř, který v zápase o živobytí své a své rodiny se živí malováním krabiček a vývěsních štítů, a zjevem zajisté ne řídkým byla jeho dcera Hela, která horovala pro divadlo a věřila v budoucí úspěchy, a dnes více než jindy se mohla ocitnout pod vlivem špatného člověka - zde herce Vitáka - jenž její touhy z osobních důvodů podporuje až jí poctivý mladý muž vrátí čistý pohled na život. Vyvrcholení této změny způsobí dojetí ze Smetanovy "Vltavy", zahrané pod taktovkou Rafaela Kubelíka, zahrané tak, že v hledišti se až dech lidem tajil. Ta součinnost velké hudební skladby s filmem, s jeho ilustračními možnostmi, se tu Fričově režii a Stalichově kameře napoprvé krásně a působivě podařila v prolínání krajinných obrazů vltavského toku s jeho břehy a snímků koncertu České filharmonie v Obecním domě s jejim dirigentem. (Tady si dovolím poznámku, která jistě neporuší divákovu iluzi, že při natáčení filmu diriguje dirigent bez orchestru - gramofonovou desku).

Méně šťastné už bylo podbarvování některých hraných scén smetanovskými melodiemi. Herecky byl film velmi dobře obsazený: František Smolík v úloze malíře Elise zpodobňuje bolest ubíjeného talentu, který již nemá dost sil se vzchopit, milá je zde Hana Vítová, důvěřivá, dětinsky vzdorovitá, starostlivá a rozumná je matka Zdenky Baldové. Ladislav Boháč jako inženýr, zvážnělý odpovědností své práce, je až příliš zdrženlivý, zato intrikánský herec Viták v podání Františka Kreuzmanna je, jak se patří, nesympatický.

Volná adaptace hry z roku 1894, jejíž děj byl poněkud násilně přenesen do nové doby: Dcera malíře, který rezignoval na vlastní umělecký názor, touží po herecké slávě, ale včas si dokáže uvědomit své nedostačující talentové předpoklady.

Autor/Zdroj: bž/Lexikon českého filmu