Kamenná svatba

Film, ve kterém se toho moc   nenakecá, má výrazně   trpký charakter. Je složený   ze dvou na sobě nezávislých   částí, které mají mnoho   společného, leccos je ale i   odlišuje.
Společné   mají zejména prostředí   malé chudé rumunské   vesnice, položené kdesi v   horách, pak je to motiv   svatby, přičemž ani v   jednom případě se   nedočkáme veselky s   obvyklým průběhem. V   prvním příběhu je totiž   žena v bílém mrtvá, v   druhém nevěsta svému ne   příliš zajímavému muži   zdrhne s mladým   hudebníkem.
Odlišnost   vidím zejména ve stylu obou   režisérů. Mircea Veroiu je   poněkud těžší a zavádí   svůj příběh do co   největší melancholie a   lyriky. Dan Piţa naopak sahá   k dějovějšímu   průběhu.
Film je to   nesmírně působivý se   silnou atmosférou. Důraz je   kladen zejména na zvukovou   složku (řinčení strojů,   cirkulárek, zvuky práce),   která je doprovázena   úžasnou hudbou – naprosto   uchvacujícím výrazným   zpěvem.
Zcela   nevšední zážitek. Film,   který se zaryje hluboko pod   kůži a nepustí.