Kapitál

Film mě zaujal a nejen proto,   že jsem pracoval deset let v   bance. Příběh je   částečně pojat politicky z   levicového pohledu, jak už   to u režiséra Costy-Gavrase   bývá. Téma bankovních   operací a spekulací se   zevšeobecněno a spíše   naznačeno na jednom   konkrétním případě jedné   banky. Taková svinstva se   dějí všude stejně a tak   pravdou je v závěru   provolání znovu zvoleného   ředitele banky Phoenix Marca   Turneuila: "Jsem   novodobý Robin Hood. Bohatým   budu dávat a chudým   brát". Neboli banky   dělají bohaté bohatšími a   chudé chudšími, což platí   i u nás.

PROCESOR!
Za mě to takovej nářez   nebyl i když pan Elmaleh toho   arogantního hajzlíka zahrál   dobře, tak mi na filmu vadily   jiný věci. Především   děj, který měl být   nervydrásající se jaksi   nedostavil. Nový pan   prezident musí, aby dokázal,   že je hoden místa propustit   tisíce lidí, to je normál   žádný drama. Vždycky když   sleduji tu nabubřelost si   říkám z čeho pramení.   Pořád je to jen člověk.   Není nic jednodušího než   chodit na porady a tvářit se   důležitě. Když je krize a   nůžky se rozvírají, tak se   musí člověk postarat sám o   sebe a to on umí,S! proto se   nechá vydírat podvyživenou   smažkou-pardon modelkou,   která ho může kdykoli   zkompromitovat.S! A   závěrečný   "drama" s koupí   černého petra a   znehodnocení firmy a   následný zisk z transakce se   učí už na základce.   Nicméně konec překvapivý   není. Téma je to sice   atraktivní, ale zpracování   bylo horší.

Očekávání, že budu chtít   ztrestat alespoň svoji   bankovní pobočku a začnu si   pomstychtivě cpát peníze do   matrace, se naplnění ani   nepřiblížilo a takový   nasírací námět by to byl!   Všechno, co člověk tak   nějak podvědomě tuší, je   mu sděleno hrubě   nezajímavou formou skrz   nudného suchara, co si za   svoje miliony neumí pořídit   ani luxusní poběhlici - k   smíchu!... a náznaky   emočních aktivit vydoluje   jen ve svých srandovních   bleskových představách!   Přehlídka morální   zkaženosti nehrozí ani od   party bankovních dinosaurů,   co jsou od sebe k   nerozeznání, až na Byrnea,   ten je zde ovšem natolik   tragický, že byste ho zase   raději nerozeznali... a tak   to chodí ve všech rovinách,   včetně té rodinné - nuda   jak u přepážky ve Spořce a   jako bych i mezi tou úřední   mluvou zaslechla řehtat   nějakého šimla, či co...   Za dvě, Costo-Gavrasi, a to   jen díky tomu, že jsem se   dobře vyspala.