Každý mladý muž

Bylo to celé takové nijaké. Nemělo to nic, co   by mne zaujalo. Ani pan Landovský. Prostě nic,   ale přece jen ta vzpomínka na ty časy...

Juráčkův diptych se výrazně odlišuje od   všech jiných filmů z vojenského prostředí.   Je to dáno tím, že on sám byl velice   zvláštním, ojedinělým a výjimečným   člověkem, proto i jeho umělecky přetvořené   vzpomínky na vlastní vojančení jsou velice   zvláštní, ojedinělé a výjimečné. Pro ty z   nás, kteří jsme byli kdysi také vojenskými   mocipány násilím odvedeni na "vojnu",   když nám bylo sotva dvacet let ("Je mi   dvacet! Je mi dvacet!" křičí zoufale   podroušený vojín), je tento film   příležitostí k blednoucím vzpomínkám na to,   jak kluci o rok mladší museli vykat klukům o   pouhý rok starším (později i o půlrok), jak   se návratům z vycházek zpátky do kasáren   říkalo "jít domů", a na jiné   absurdity, na něž byl Pavel Juráček zvláště   citlivý. V jeho denících se nacházejí i   mnohé další postřehy, často kruté a syrové,   které by filmová cenzura nepovolila, například   sprostá vojenská mluva, hloupost a nevzdělanost   důstojníků a podobné. Přesto je tento   vynikající Juráčkův film absurditami opět   přímo nabit. A nejen jimi: i zajímavými   dialogy a výstředními obrazy, za všechny   zmiňme vysoce ceněnou sekvenci s vysloužilým   koněm a prostoduchým ("blbým"), leč   soucitným vojáčkem, který ho chce armádě   prodat, aby nemusel jít na jatka; anebo   závěrečnou scénu, kdy se na vojáky   pořádanou taneční zábavu dostaví jediná   dívka (která putuje jako němá svědkyně   celým filmem), vypije limonádu a aniž by ji   kdokoli z přihlížejících vojáků vyzval k   tanci, zase beze slova odejde. Zkrátka, když se   budete pozorně dívat a vnímat nejen zrakem a   sluchem, shledáte jistě tento film nadmíru   vydařeným.

Snímek o životě vojáků ve dvou povídkách z   období tzv. nové vlny Formanovského typu.   Realisticky přibližuje myšlení a vůbec   chování vojáků základní vojenské služby v   období socialismu. První povídka přibližuje   cestu vojáka před přísahou (I.Vyskočil) k   lékaři a zpět doprovázeného mazákem   (P.Landovský) a druhá obyčejné vojenské   cvičení. Tvorba poklidná s uměleckým dojmem a   snad i taková reklama na vojenskou službu. Na   nic se tu nehraje jak po morální stránce, tak i   budovatelské, jak bylo zvykem z dřívějších   dob. Dnes tento snímek může zcela neškodně   sloužit jako takový vzpomínkový film na dobu,   kdy vojna nebyla kojná, a kdy se to bralo   vážně i s úsměvem.

Ten film se mi naprosto jako drama nejeví, je to   spíš tragikomedie, a potěšilo mě, když jsem   viděla tolik našich některých výborných   jiných už méně výborných herců - mladých a   začínajících, no prostě bažantů i na poli   hereckém...MHCB