Kdybychom andělé byli...

"Kdybychom andělé byli..." je nenáročná, ale dobrá filmová veselohra podle humoristického románu H. Sperla. Vtipný snímek diváky uvedl do prostředí porýnského městečka, kde se stále žije tak, jako před dávnými éty, tam se setkáváme s týmiž typy, se zálibou v klepaření a pokrytectvím mravního pohoršení. Obětí těchto poměrů se stává městský úředník, mladý muž, poctivý, počestný a svědomitý, s láskou oddaný své mladé, hezké ženušce. Ale když zajede do Kolína nad Rýnem na křtiny k příbuzným, vyhodí si trochu z kopejtka a probudil se k ránu v hotelovém pokoji v situaci, ze které sice vyplývá, že se nic nestalo, nicméně se nacházel ve společnosti spící polosvlečené ženštiny.

Snad by toto uklouznutí mladého manžela zůstalo bez následků, kdyby se nebylo ráno objevilo, že v pokoji bylo ukradeno ložní prádlo, a kdyby nebyl zapsán pan přednosta úřadu plným jménem a - s chotí. Z krádeže vznikne vyšetřování, bouřka doma a pohoršení v městečku a případ je zapleten tím, že ani jeho manželka nemá čisté svědomí, protože podnikla toho dne výlet s domýšlivým tenoristou, při němž byla nucena strávit rovněž noc mimo dům...

Režie Karla Fröhlicha učinila z tohoto příběhu řadu rozkošných zábavných scén, živého spádu k čemuž ovšem především přispěl Heinz Rühman jako pobloudilý manžel, zaplétající se ve své bezradnosti do přediva zmatků, výmluv a lží, vedle něho Harald Paulsen v úloze domýšlivého tenoristy, dobývajicího ženská srdce. Leni Marenbachová jako mladá manželka, milující, rozpačitá, vzdorovitá a odpouštějící. Jinak se děj filmu hemží dobrými maloměstskými typy a je vsazen do rámce půvabného kraje podél Rýna a Mosely.