Když jsi odešel

Ať si o filmu „Když jsi odešel“, který je přímo ukázkovým produktem tzv. “vlasteneckých“ filmů, říká kdo co chce, mně se líbí. Dnes, dávno po válce, těžko věřit, že tehdy působil na lidi jinak. Pro dnešní generaci je to jen druh „mýdlové opery“ a samoúčelný doják. V samotném úvodu se píše: Uvidíte příběh nedobytné pevnosti, americké rodiny 1943.

Filmy tohoto druhu jsou si velice podobné. Když manžel hlavní hrdinky narukuje do druhé světové války, Anne Hiltonová (Claudette Colbert) najednou zůstává se svými dvěma dcerami sama. Skrytým hlasem vypovídá svoji bolest manželově fotce v rámečku. Starší dcera Jane Hiltonová (Selznick si tam chráněnku Jennifer Jonesovou dosadil sám), tu mladší Bridget neboli 'Brig' tu hraje známá Shirley Templeová, dalším „členem“ rodiny je hubatá služka Fidelie (tu představuje úspěšná černá herečka Hattie McDanielová, známá z filmu „Jih proti severu“).

Ve svém domě (z důvodu vylepšení rozpočtu) mají staršího pána na ubytování a stravu, plukovníka Smolletta (Monty Woolley). Nesmíme zamlčet častou přítomnost fešáckého bakaláře Tony Willetta - poručíka (Josepha Cottena). Je to jakýsi domácí přítel, ale ve filmu hraje toho, kdo chce nedobytnou pevnost dobít zevnitř. Holt, když kocour není doma, myši mají pré. Údajně již dávno Annu miluje, ale jak je ve filmu vidět, jeho pozornost k ní se stupňuje především od doby když je její manžel nepřítomen .Budiž mu omluvou, že Claudetta Colbertová je ve filmu velice krásná...

Aby milostných pletek u tohoto skoro tříhodinového filmu nebylo poskrovnu, starší dcera má nápadníka, kterým je vnuk plukovníka Smolleta, mladý „Bill“ - toho si zahraje Robert Walker (hrál vraha v Hitchcockově filmu „Cizinci ve vlaku“).

Právě s ním se odehraje dojímavá a památná scéna. I on musí rukovat a na nádraží jej vyprovází samozřejmě i jeho Jane. Poslední plány do budoucna, polibky a sliby. Nasazuje mu prstýnek, má to být z její strany zásnubní. On již z rozjíždějícího se vlaku Jane podává svoje hodinky. Půlnoční vlak zrychluje. Jane běží podél vlaku a volá: "Miluju tě, miláčku". Teď již vlaku nestačí, zastavuje se a pláče...Budiž řečeno, že má proč. Bude to její matka, která jí řekne, že její první láska, chlapec Bill, padl...

Jsou Vánoce. Vánoce roku 1944. Při stromečku se sejdou všichni a dávají si dárečky, jeden přišel poštou. Když jej Anne rozbalí, je v něm hrací pudřenka. Obsahuje lístek s tímto textem: „Moje milá, ta pudřenka není nijak zvláštní, ale melodie ti prozradí proč jsem ji neodolal. Posílám ti poselství své nehynoucí lásky“.

Anne se rozpláče štěstím. Ale aby jej bylo ještě víc (my jí to přejeme), ozve se telefon a je jí oznamován text telegramu a Anne zajíkající se vzrušením a v slzách volá na přibíhající děti: “Brig, Jane! Telegram! Tatínek je v pořádku! Právě volali. Jede domů.."

Neztrácej odvahu! Bůh posílí srdce těch, kdo v něho doufají..zní závěrečné motto filmu. Může si přát milovník dobrých filmových konců víc?