Když rádio mlčí [TV film]

"Teď si ten pořad budu dělat po   svým" - prohlásí Jill po obnovení svého   pořadu téměř ke konci příběhu, jakoby   někdy něco v jejím podání mělo smysl.   Rádoby psychoterapeutické rady doženou mladou   ženu k sebevraždě, ale dáma si jede po svém.   Hrozná nuda, televizní schéma a provedení   čouhá z příběhu jako sláma z bot. A i kdyby   ubylo smrtí sto lidí pohybujících se v okolí   Jill nebo z jejích rozhlasových   "klientů", žádné napětí pro   diváka film nepřinese. Řečičky přes   rádiové vlny jsou asi stejně pravdivé jako   lži na sociálních sítích. A v závěru cituji   klasika Jiřího Šlitra z Jonáše: "Stejně   je to škoda, že se nám to tenkrát v těch   Rokycanech nepovedlo". Myslím tu práci s   revolverem na konci filmu.