Konec

jak se stát gangsterem na stará kolena
V podstatě vůbec neznám maďarskou   kinematografii, maďarské herce, ani režiséry.   Ale po zhlédnutí tohoto filmu si říkám,   jestli to není škoda a jestli jsem náhodou   něco nepropásl.
Pokud je totiž v jejich   filmografii víc takových skvostů, pak po nich   asi začnu pátrat. Polooficiální označení   filmu Bonnie a Clyde po maďarsku je více než   výstižné. Jak u jedné, tak u druhé dvojice   fascinovala jejich skvělá spolupráce a jejich   víra jednoho v druhého. Určitě k překvapení   patřila i skutečnost, že se jedná o   režisérovu dlouhometrážní prvotinu. Velikou   škodou tohoto snímku je právě fakt, že je   dílem maďarských tvůrců a proto neměl více   méně od počátku žádnou větší šanci se   prosadit. Bohužel to tak v dnešní filmové   branži chodí. Bez jména a bez správné   národnosti nemá film moc naději. I proto jsem   rád, že mi bylo umožněno jej vidět. Oba   hlavní hrdinové byli skvělí a vůbec nevadí,   že Džoko Rosič vlastně pochází z Jugoslávie   a Judit Schell má k důchodcovskému věku   ještě zatraceně daleko. Vždyť v roce   natáčení jí bylo 34 let. Ve filmu to ale nikdo   nepozná. Má duše strojaře jásala i nad   třetím protagonistou, a tím byl Gaz M-13,   Čajka. Geniální a nádherné auto, které by   jistě nepatřilo k žádným outsiderům ani na   přehlídce amerických silničních křižníků   60-tých let. Celý film je smutný i veselý a   obojího je tam tak akorát. Má pár nečekaných   a překvapivých scén, skvělý závěr, ale   hlavně nemá slabé místo. Myslím, že je to   film opravdu pro každého a všem jej také   vřele doporučuji.