Krajina přílivu

Co to jako mělo být!?   Nějaká zvrácená nechutnost   s Jeffem Bridgesem v životní   roli? Neoddiskutovatelný   psychologický přesah zjevně   přesahoval mé chápání,   přesto jsem dospěla až k   závěrečným titulkům, snad   v očekávání smysluplného   rozuzlení. Ocenění, jako   vždy u T. Gilliama, zasluhuje   kamera, výprava a masky,   také dětská herečka byla   skvělá, většina   fantazijních vizí však   urážela můj jemnocit a   kromě vyvolání dávicího   reflexu nechápu jejich   hlubší význam.

Typicky Gilliamovský   příběh, lehce morbidní a   hodně fantaskní. Jen je   potřeba být správně   naladěn a chápat právě tu   fantazii, která je vlastní   Terry Gilliamovi.   Přiznávám, že já do této   kategorie nepatřím. Svým   způsobem to je příběh   jistě zajímavý, ale   podávaný tak trochu nudným   způsobem.

Únik jinam.
Tak mi zase jednou nějaký   film (ne)pěkně nakopal do   koulí... A to si pište, že   to bolelo !
„ Sedím   už nějakou dobu v křesle,   led na obkladku už dávno   roztál, i loužička pode   mnou dávno uschnula. Sedím,   v hlavě mi šumí větrem   proháněná tráva Krajiny   přílivu spolu s dokouřenou   trávou, rozpíchané ruce   začínají fialovět a čas   klidně, bez zbytečného   kraválu, ubíhá. Moje   milovaná dcerka se o mě moc   hezky stará, to zase jo, na   to, že je vlastně ještě   dítě. Ale to víte, už má   svůj vlastní únikový svět   a vlastní neštěstíčka –   tuhle jí jedna její   morbilní panenka   náprsťačka zahučela do   králičí nory. To bylo   slziček!
Měl bych se   přinutit vstát a jít se   seznámit se sousedy, určitě   jsou to zajímaví lidé, nebo   se aspoň projít ke trati a   pozorovat projíždějící   vlaky, ale nějak se mi už   nechce vůbec nic... Tak si   tu jenom odpočívám v   křesle, film už dávno   dohrál, kolem mne se šíří   nasládlé ticho, a já mám   takový divný pocit. Jako   bych se už pomalu začínal   kazit...“
Nádherný,   podmanivý, mrtvolně   zahnívající film, který   bych ovšem nerad doporučoval   svým kamarádům, a myslím,   že dokonce ani nepřátelům,   se v závěru zcela nečekaně   zvedne z křesla,   zanechávajíc po sobě fleky   od rozkládajících se   tělních tekutin a vydá se k   vlakové trati s jedním   akčním výbuchem a   katastrofou jak řemen, a   závěrem, který snad může   být něčím jako   jiskřičkou katarze.   Jiskřička, která v   budoucnosti zažehne nový   požár? Pokud by Terry   Gilliam někdy (nedejbože!)   natočil pokračování   příběhu, rozhodně to chci   vidět! Jen bych si před tím   pro jistotu asi šlehnul   zlatou dávku...

P.S. Fiškusům, kteří   zařadili tento film do   žánru černá komedi/scifi a   v textu distributora uvádí   „optimistický i   neskutečný, humorný...“   závidím jejich šťastné   dětství, plynulé   zásobování kvalitní   trávou a smysl pro černý   humor (sic!). Ale to nic,   nebudu z toho dělat drama...   ;-)

Problém Grimmů byl v tom,   že se blázen pokusil   natočit film pro lidi. Lidi   nenadchnul a kolegy blázny   zklamal. V případě Krajiny   přílivu zůstal blázen   bláznem, lidi mu to   většinou zase moc nežerou,   ale blázni jsou spokojení.   Jsem spokojený, takže nechci   domyslet co z toho podle mojí   teorie plyne. V Gilliamových   filmech je nějaký ten   "spodní výr"   vždycky přítomný, ale   Tideland mi připadá zatím   snad nejzlověstnější.   Kdeže je Terryho tradiční   oslava snílkovství.   Haluconogenní dobrodružství   Jelizy-Rose (nebo spíš   Alenky?) mají hodně   morbidní, šílenou pachuť,   skoro nepříjemné erotické   pnutí a nekonkrétní   nebezpečí číhá na   každém kroku. Zdá se mi,   že Gilliam v Alence   vyhmátnul podobné fazety   jako svého času Švankmajer,   ale dal jim samozřejmě svůj   originální kabát. Chápat   tuhle temnou taškařici si   zatím netroufám, důležité   ale je, že jsem jí určitě   neviděl naposled. A to   znamená, že mě Gilliam zase   dostal.

Zajímavej pohled do mozku   mladé holčičky, film je   natočen jakobyste byly celou   dobu na LSD, jak taky může   vnímat svět holčička   která byla vychována otcem,   který každý den chodí na   ´´heroinovou´´   dovolenou... Dobrý,   zajímavý, celkem depresivní   a hlavně Gulliamovský tak,   jak jsem na to u něj zvyklý.   I když s blížícím se   koncem filmu mu docházel   dech, čekal jsem nějaké   rozuzlení a ne něco co jsem   předvídal od poloviny   příběhu, tím filmu docela   ublížil, mohl sahat mnohem   výš! Jo, ješte musím   podoktnout že herci a kulisy   byly vinikající.

Tak nějak jsem ze začátku   nechápal co se vůbec děje.   Hodně ulítlé. Potom jsem si   na to asi zvykl a mám vcelku   dobrý pocit. Hlavně mi   připadalo, že už   tenhle(podobný) námět už   někdo použil, ale líp.

Když jsem šla na tenhle film   do kina, měla jsem   přečtených několik hodně   negativních kritik, přesto   jsem si nového Gilliama   nechtěla nechat ujít. Takže   jsem nic nečekala a už   vůbec ne, že mě Krajina   přílivu takhle nadchne.   Jestli se něčemu dá říkat   úlet, tak tohle je úlet od   začátku do konce.   Samozřejmě chápu, že ne   každý ho zkousne, ale   záleží na úhlu, z jakého   se na film díváte. Jakmile   vám uniká Gilliamův pohled,   těžko se s ním sžijete.   Ale když pochopíte, že jste   se ocitli ve světě fantazie   desetileté holky z hodně   nestandardní rodiny, která   nedovolí realitě, aby jí   jakkoli ublížila, máte z   Krajiny přílivu hrozně   pozitivní pocit a všem těm   bizarnostem se s chutí   zasmějete.

To je tak divnej film,   kouzelně divnej, řekla bych   jeden z nejdivnějších   filmů co sem kdy viděla, ten   film je úžasným příkladem   toho, že lidská fantazie je   bezedná studna, že se tam   dá najít opravdu kde co a   poskládat z toho příběh co   má hlavu a patu, kterej vás   nepustí až do samýho konce.   Řekla bych, že to chce víc   takovejch filmů! Gilliam mě   opět nezklamal (teda až na   ty Grimmy...:).