Kruh

Než se režisér Ladislav Rychman pustil do   svých úspěšných a známých hudebních   komedií, točil méně známa, avšak působivá   dramata, jakým je i psychologický film Kruh.   Vypráví o manželství, které je na pokraji   rozpadu, když otec rodiny je své ženě   nevěrný s kolegyní z práce. Všichni členové   rodiny se od něho postupně odvrací a odchází,   matka začíná pracovat v obchodě s potravinami   a lahůdkami (automat Koruna), syn Honza   odjíždí na vojnu, dcera Helena odchází za   svým přítelem a malý Jirka zůstává s   matkou, která odešla ke své tchýni. Poslední   záběr filmu však zůstává otevřený. Moc   pěkná je také novátorská kamera Aloise   Jiráčka a dusná hudba Václava Lídla. Po   herecké stránce není co vytknout, všechno   pěkné civilní výkony, potěšila role Nataši   Gollové jako matka dcery Andulky (nádherná   Dagmar Hyková), která chodí s Honzem. Na svou   dobu vyjímečný snímek mezi začínajícími   budovatelskými bláboly, který si pod svá   produkční křídla vzal král tehdejší výroby   Bohumil Šmída.

Naprosto banální příběh manželského   trojúhelníku. Nic více, nic méně. Stokrát   obehrané téma. Zahodit.

Pokus o společenské drama... I tak by se to dalo   říct. Je to tak trošku příběh, který se   odehrává v reálném životě poměrně často.   Z nejspíš přitažlivé ženy se stala poněkud   krabiciózní mamina, jejíž svět se omezuje na   starost o děti, zašívání a praní, tedy   jakýsi kruh, ze kterého není úniku. No a co s   tím? Manžela to pochopitelně moc nepřitahuje a   tak se na scéně objeví jiná, dětmi   nezatížená, zato však elegantní a   volnomyšlenkářská žena. Dál to pokračuje   stejně jako v životě... Jenže právě tím je   film nudný a neobjevný. Manželka je odevzdanost   sama, starší syn se pokouší vzbouřit, manžel   je vnitřně rozpolcen a nakonec to končí happy   endem. Pro fajnšmekry tam pak stojí za   podívání na množství dobových záběrů   Prahy, jedna scéna se dokonce odehrává v   prototypu trolejusu T401 při jízdě z   Jungmannova na Karlovo náměstí - právě tady   milence odhalí starší syn. Za pár let po   natočení bude Kruh zapomenut a na scénu přijde   nejlepší Rychmanův film - Starci na chmelu. A   po něm už jen postupný sestup a pád až k   Písni o stromu a růži...

Psychologické drama na dobré úrovni.
Vezmu - li si v úvahu, že tento film vznikl v   době, kdy kinematografie byla spíše ovlivněna   budovatelskou řečí nežli skutečnými projevy   lidského života, jde vlastně o výborné dílo.   Vlasta Matulová již není naivními dívenkami   ze svých rolí 40. let, zde dokazuje zralé   herectví a velkou polohu svého projevu. S   procítěním a prožitkem hraje svou roli   manželem opuštěné ženy, která paradoxně   nachází největší útočiště u jeho matky,   své tchýně, dobré a spravedlivé ženy,   neváhající podat pomocnou ruku tam, kde je   třeba. Svůj smysl života nalézá v nové   práci v automatu a samozřejmě je to rodina,   čili tchýně a děti, pro něž má sílu žít   dál. Ale i nevěrný manžel prožívá vnitřní   zápas, v němž přehodnocuje svou zaslepenost k   povrchní mladé krásce a uvědomuje si velkou   ztrátu pokladu, jež nazývá se rodinou. Závěr   filmu je výrazem naděje a   odpuštění...Zdařilý psychologický film,   předběhnoucí svoji dobu. Z hereckých tváří   jistě zaujme mladá tvář kolegyně hlavní   hrdinky - prodavačka v automatu. Je to další   charakterní herečka pozdější doby - Blanka   Bohdanová.