Kyslík

Trochu natěšen,
hodně zklamán. Film z mého pohledu trpí mnoha   vadami včetně logických, ale především   jednou nejzásadnější: strašlivým nedostatkem   komunikativnosti. Scénář (asi k divadelní   kabinetní hře) nejspíše ležel třicet let v   šuplíku než ho někdo vytáhl a nevšiml si,   že mezitím svět udělal značný skok kupředu   co se AI týče.
Zcela reálně bych to viděl   jako krátký snímek. /Spoiler/ Na úvod nejvýš   minutové drama s virem, pak se osoba probudí,   vlídná TVÁŘ (ne nějaký design okopčený z   přehrávače MP2 zpřed 20 lety) jí stručně a   výstižně sdělí kdo je, kde je, co se stalo a   jaké je pro ni nejlepší východisko (stejně to   musí jednou proběhnout na konci plánované   cesty, přece tam nevylodí bandu lidí s   prázdnými hlavami, takže no problemo), načež   to osoba akceptuje a klidně se nechá uspat.   Následuje odlet a titulky. Šest naplno   využitých minut. Možná pět. /Konec spoileru/   Když jsem se asi v půlce děje přistihl že si   trochu přeji aby ta placka nad ní najednou   spadla, bacila ji do hlavy a vzalo to konečně   nějaký pohyb, došlo mi že tento film nebude   patřit k mým favoritům. Dokoukal jsem   víceméně z povinnosti. Srovnání s Pohřben   zaživa to nesnese ani trochu: tamto bylo drama o   život, tohle je uměle natahovaná žvýkačka   bez chuti.

Že francouzský režisér Alexander Aja umí,   nás už přesvědčil svými předchozími   hororovými snímky. Tento jeho počin je však   tentokrát na poli sci-fi dramatu a není od věci   zmínit, že autorka scénáře Christie LeBlanc,   pro kterou je to první scenáristický triumf,   jakoby přepracovala do jiné dějepravy na jiném   místě a za jiné situace, scénář Chrise   Sparlinga pro film „Pohřben zaživa“ (2010).   Obdobných dějových částí mají oba tyto   snímky více než dost. A na to, že se   natáčelo za nelehké situace covidové krize, se   dá bez skrupulí říci, že Aja natočil   mistrovské dílo. Jedna postava, stísněný   prostor, dramatický úbytek kyslíku a snaha o   přežití. S výše zmíněným počinem   „Pohřben zaživa“ (2010) to skutečně nutí   porovnat, neboť od prvních minut je vidět, že   se filmové možnosti zase o něco posunuli dál.   Scénář je takový, jaký je. Promyšlený v   dané záhadologii a zvratů, v poznání stavu   věcí a touhy žít. Na stísněný prostor je   tady ale tentokrát daleko více úhlů kamery i   pohybů. To scénář jenom povyšuje, obvzlášť   v rámci budování napínavé atmosférý, ze   které se nelze odtrhnout. K tomu vhodný   soundtrack tvůrce Robina Couderta, který   pochopil daný koncept. A samozřejmě   uvěřitelný herecký výkon Mélanie Laurent, se   kterou lze v emočních scénách i soucítit.   Příběh plný paranoie a rozptýleného pocitu   viny. Tvůrci v pozadí všeho tedy použili   pandemickou situaci, která v době natáčení   skutečně proběhla, a nádherně zkomponovali   příběh jednotlivce v naprosté izolaci od   světa. Pocit zoufalství a beznaděje v   blížící se smrti. Snímek sice na výsluní   nebude, ale za pozornost jistě bude stát i v   budoucnu.

nuda
Tak pro mě to byla fakt zoufalá ztráta času,   energie a i peněz. Nevím co tím zamýšleli,   že by to mělo někoho upoutat.

Tento film byl pro mě naprostá ztráta   času,nuda a zase nuda, stále se opakující   konverzační bláboly,je to až protivné,jediné   plus dávám za výborný prostorový zvuk,ale to   nemá s filmem jako takovým nic společného.

Originální
Za mě velmi povedené originální   vědeckofantastické scifi drama, ve stylu one   woman show. Stupňující napětí na pár metrech   čtvrečných, pěkně zpracovaná paranoia   uvězněného člověka,bojujícího o šanci na   život. Určitě stojí velmi za shlédnutí,   přestože od cca 1/2 filmu začínáte tušit   kdo,kde a co.Přesto 70%

PROCESOR!
Filmu se musí uznat, že dokáže na minimum   prostoru udržet napětí po celou stopáž aniž   byste se moc nudili. Jedna herečka v nějakým   boxu začne pomalu vyšilovat, to není úplně   ten správný námět si možná řeknete, ale   zpracování za mě ucházející.