La nuit de la mort!

Ach, ta úžasná atmosféra!!! Ta by se dala   krájet! Svým pojetím mě hodně připomínala   sugestivní, snovou a melancholicky potemnělou   náladu, která prostupuje filmy Jeana Rollina.   Exteriéry tvoří okolí zámečku na sklonku   zimy s nadcházejícím jarem. Interiéry jsou   zase skvostné prostory starého panství a   přilehlé kotelny. Hudba - to je naprostá   magie!! Ta ústřední melodie, zahraná buď na   smyčce nebo na klavír, s krásným ženským   hlasem. Nebo zlověstné skučení smyčců ve   vypjatých situacích s až téměř rituálními   ženskými vokály! Překrásnej hudební   doprovod! Hlavní hrdinkou je ošetřovatelka,   nádherná zrzečka, které prostě nejde   nefandit! Tělesně postižený správce budovy   Flavien mě hodně připomínal herce Petera   Stormareho. Osazenstvo sanatoria nemá chybu.   Staříci a stařenky se přes den nudí, ale   jejich noční lovy za čerstvým masem v   potemnělém domě jsou pořádně zlověstné!   Kamera - toť celkově pastva pro oči. Gore mě   taky docela překvapilo. Ano, pro takové filmy   mám slabost. Škoda jen trochu ukvapeného   závěru a pár trhlinek v poslední   čtvrthodince, ale vzhledem k tomu, že mě dlouho   nějakej snímek takhle nepřipoutal k obrazovce,   tak dávám plnej kotlík! A nejlepší na tom je,   když o snímku a jeho ději absolutně nic   netušíte! Ten zážitek je pak dvojnásobný.