Laputa

POZOR, SPOILER

Mladičká Johanka právě poslouchá žárlivý výlev svého partnera, „básníka“ Mikyho. Ona má takovou kavárničku, zvanou Laputa. Chodí sem různí lidé, převážně mladí. A všichni se tváří jako umělci. Jednoho dne naštvaná Johanka vyhází večer hosty, ale jednoho nechá na záchodě. Ten se pak přestěhuje k ní do postele a stráví s ní noc.

Pak si Johanka znova užije Mikyho žárlivý výstup, když s ním nechce spát.

Další volno tráví Johanka se starším pánem Šimonem. Je to vlastně její ženatý soused, který bydlí naproti. Tak si spolu vyrazí a grilují. Jen tak, sami dva. Pak přijíždí Johančina sestra. Setkají se spolu na masáži. Johanka jí vyčte účes a vůbec se netváří z jejího příjezdu nadšeně.

Další večer se jeden z mládenců chlubí tím, že udělal dítě starší ženě. Vzniká kolem toho spor.

Pak jí vyteče bojler, takže má v pokoji záplavu. Opět si vyrazí se Šimonem, ale bližší kontakt znovu odmítá.

Do Laputy přijde Felix, její dlouho neviděný kamarád. Johanka je ráda, ale pak se dozví, že se oženil. Přijíždí sem i její matka, se kterou moc nevychází. Možná i díky ní se Johanka rozhodne kavárnu zavřít a místo ní provozovat masážní salón. Na rozloučenou se Johanka opije - až spadne. Salón se nekoná, Felix odjíždí a co bude dál, neví ani Johanka.

Celovečerní debut režiséra Jakuba Šmída podle scénáře Lucie Bokšteflové Laputa je generačním snímkem o mladých lidech, kteří již vyrůstali ve svobodném světě, avšak neumějí si s pocitem svobody a neomezených možností poradit. Podle režiséra jeho vrstevníci hledají rovnováhu mezi tím, co by v životě chtěli dělat, a tím, co dělat musí. Protagonistkou je „pohodářská“ šestadvacetiletá Johanka, která provozuje kavárnu Laputa. Je spokojená s tím, co dělá, ale zároveň si začíná díky svému okolí uvědomovat, že život jí může proklouznout mezi prsty. Navíc má milostné problémy: se současným žárlivým milencem Mikym, který dá později přednost její sestře Niko, se sukničkářským fotografem Merlotem i s bývalým milencem Felixem, který do jejího podniku zavítá po návratu z cest. Johančinými jedinými „opěrnými body“ jsou laskavý a vždy nápomocný soused Šimon a její babička. – Naprostá většina děje se odehrává uvnitř kavárny, která vypadá spíše jako poněkud zanedbaná bohémská hospoda. K té samozřejmě patří štamgasti, mezi nimi i muzikanti Kokos a Tony nebo plnoštíhlá Andy. Také oni mají, stejně jako Johanka, své problémy. Dobře postižené prostředí, spolehlivý herecký výkon Terezy Voříškové a zajímavá jazzová hudba nemohou zastřít jistou vyprázdněnost vyprávění s jalovým mudrováním mladých i starých o radostech a strastech života. Hrdinové jsou vesměs do sebe zahledění egoisté, o nichž se takřka nic nedozvíme. Taková generační výpověď ovšem poskytuje značně pesimistický a poněkud bezvýchodný obraz o životě dnešních mladých mezi dvacítkou a třicítkou. – Název Laputa je odvozen z Gulliverových cest Jonathana Swifta, v nichž se tak jmenuje létající ostrov, vznášející se nad pevninou; kromě původu u Swifta nemá nic společného se vznášejícím se kafkovským městem Laputou v zemi Balnibarbi, kde se odehrává děj Juráčkova Případu pro začínajícího kata (1969).

Zdroj: -tbk- / NFA

Celovečerní debut čerstvého absolventa FAMU Jakuba Šmída o barmance z jedné osobité bohémské noční kavárny je otevřenou výpovědí o životní nezakořeněnosti současné mladé generace. Toto téma odráží už samotný název filmu, respektive filmové kavárny, do jejíchž nočních interiérů je převážná většina děje situována - s odkazem na stejnojmenný létající ostrov z Gulliverových cest od Jonathana Swifta definuje životní styl a hodnoty mladých lidí-ztracenců, kteří mají tolik svobody a možností, že nevědí, jak s nimi naložit.
Neukotvenost jako fenomén dnešní generace film přibližuje na životě a jednání ústřední hrdinky, atraktivní šestadvacetileté barmanky Johanky, která se před světem a širokými možnostmi, jež skýtá, ukrývá ve své Laputě. Že nestojí pevně nohama na zemi, je od začátku patrné i z jejích vztahů s muži, které jsou určovány proměnlivými milostnými city k láskám starým a současným a volnomyšlenkářskými sexuálními vztahy s „náhodnými kolemjdoucími". Ať už je to egocentrický kameraman Merlot, kterému jako archetypu homme fatale podléhají všechny přítomné ženy, žárlivý básník Miky nebo bezradně působící muzikant Kokos, kteří se společně s dalšími „umělci" pravidelně scházejí v Laputě, jež pro ně pro všechny ztělesňuje jakousi únikovou zónu.
Snímek je výsledkem tvůrčí spolupráce scenáristky Lucie Bokšteflové s jejím spolužákem z FAMU Jakubem Šmídem, který loni absolvoval magisterský obor režie snímkem Amanitas, za nějž získal tři ceny na Famufestu (za kameru, režii a cenu diváků). Původně vystudovaný činoherní herec z JAMU (který se divadelnímu herectví i režii aktivně věnuje paralelně se svou filmovou dráhou) na pražské škole zaujal již svým bakalářským snímkem Neplavci, za který v roce 2011 získal Českého lva pro nejlepší studentský film a který absolvoval úspěšnou pouť zahraničními filmovými festivaly.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Johanka je mladá žena, která si zařídila kavárnu s názvem Laputa. Johanka má velké pochopením pro ty, které chce mít ráda. Těch, kteří se o její účast ucházejí, je celá řada. Básník Miki; bezprostřední, ale do sebe zahleděný Merlot; truhlář a utajený sochař, otec mladé rodiny a strážce bezpečí Šimon; muzikou nadšený a sexem zmatený Kokos; utopista Tony. A dívky – Andy, která si nedělá starosti se svou postavou, a Bára, která by ráda zpívala, ač neumí.
Jako by se v Johančině kavárně, kterou zbudovala a vede, scházely v postavách přátel obrazy generace. Každý s nějakým svým nápadem a s nějakou svou potřebou a s nějakým svým sobectvím. Johanka je všech a se všemi, a přece je sama a v nejistotě. Stačí jí její ostrov, stačí si ona sama k pocitu úplnosti? Ke štěstí? Ani rodina, matka a babička, ani její zrcadlová a zcela jiná sestra Niko to za ni nevyřeší. Snad vracející se láska Felix, který umí přemalovat stěny, sehrát kapelu a zase zmizet? Před Johankou je bezbřehý prostor dospělého života a Johanka zkoumá, co si v něm počít.
Filmové vyprávění je pestré, postavy mají každá ohraničený charakter a svůj vlastní malý příběh. Kavárna Laputa, prostředí plné věrohodných detailů a událostí, je zároveň experimentálním polem uvnitř Johančiny duše. Vládne tam upřímnost, otevřenost a tichá obava.
Bioscop