Láska mezi regály

Upřímný festivalový snímek, jehož scénář   byl spravován na základě povídek německého   autora Clemense Meyera, který je i scénáře   spoluautorem. Obchodní centrum je pro nás, coby   zákazníky, jen místo k rychlému nákupu a   nikoho by nenapadlo, že i v útrobách   velkoobchodů, přesněji ve skladištích, se   prolínají nejrůznější lidské osudy. Každý   zaměstnanec v sobě nese své malé osobní   tajemství či minulost, která s nimi stále   žije a dál je ovlivňuje. Film začíná   nočním baletem vysokozdvižných vozíků za   zvuku valčíku Johanna Strausse 'An der schönen   blauen Donau', což hned dává najevo tvůrčí   inklinaci k artovému počinu. Máme tu omšelý   pohled na životní situaci, pramen nedostižné   lásky, naivitu a sebezraňující pohled na   svět. Nechybí lidský humor, který často   zahořkne při vykreslování postav v jejich   životních osudech. Opravdu jsou dost skutečné   na to, aby měl divák důvod se u toho ještě   smát. A to prý podle režiséra Thomase Stubera   nebylo vyřčeno zcela vše. Je to krásný   lidský příběh odehrávají v zadních místech   velkoobchodu, kam oko zákazníkovo již   nedohlédne, kde je svým způsobem zcela jiný   vesmír s životními osudy a vzájemné   náklonnosti. Snímek byl na filmovém festivalu   Berlinale 2018 oceněn a není divu.

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo   $663,000▐ Určite som čakal o kapánek viac   než taký v konečnom výsledku nehybní,   monotónny dej. Zo začiatku to prišlo fajn,   taký tichý tutko medzi regálmi skladu sa   oťukáva, pri kolegoch a skoro pohľadnej   kolegyni ale keď sa to ani po hodine nikam   ráznejšie nepohne... /videl v kine: 55%/

Ach ta odtažitost, snaha o německou preciznost a   místy uměle působící záběry (alespoň já   to tak občas cítil). Být to o trochu   živější (děj, střih, hudba, kamera,   světlo...), možná by to ztratilo trochu z   atmosféry, ale chytlo by to něco, co tomu z   mého pohledu bolestně chybělo a činilo to pro   mě film místy těžko stravitelným.

je počin v první řadě festivalový, a proto se   jedná o jeden z mála německých bijáků, jaké   jdou u nás do kin v původním znění. Na   rozdíl od Spolu to dáme či série Fakjů pane   učiteli. Jedna reference: v Občanu Kaneovi se   řeší, co znamená slovo "poupě",   které titulní postava vysloví těsně před   smrtí, V Lásce mezi regály se zase často   ozývá zvuk moře, přičemž v závěru bude   vysvětleno trochu tragikomicky, proč tomu tak   je. Jedna poznámka: Frantz Rogowski (Victoria),   Sandra Hüller (Tony Erdmann) a Peter Kurth (aka   Schmitke) zahráli své role velmi citlivým a   odpovídajícícm způsobem. Jedno upozornění:   jelikož se pohybujeme v prostředí supermarketu,   není film vizuálně příliš atraktivní.   Ačkoliv při lepším nasvícení to rozhodně   mohlo být lepší i z tohoto úhlu pohledu.