Lepší než kdy jindy

"Já jim TAK rozumím...", šlo mi   hlavou během filmu i po jeho skončení. Stáří   je kruté, každému ubírá nezadržitelně a   nevratně. Jednomu na kráse, druhému na zdraví,   jinému na schopnostech a možnostech. A Diane   Keaton ve svých třiasedmdesáti předvedla velmi   pozoruhodný výkon. A tím nemyslím taneční   kreace s bambulemi (i když i to se mi líbilo),   ale hlavně tu osobnost a přístup k   nevyhnutelnému.
Když život překročí   magickou hranici stáří a člověk ještě má   na vybranou, vždycky je lepší věnovat zbytek   sil něčemu kreativnímu, optimistickému a   přínosnému. A přesně toto z fimu vnímám.

"Lepší než kdy jindy"
Diane Keaton patřila mezi mé oblíbené herečky   téměř po celou dobu své kariéry. Připomínat   filmy jako je Kmotr, Manhattan, Annie Hallová, je   zbytečné. Ovšem v poslední době, kdy   dovršila důchodový věk a připojila se k   hollywoodskému mainstreamu, u mě v oblibě   klesla. Klasickým příkladem je tento film   "Lepší než kdy jindy", který právě   v českém překladu klame případného diváka.   Je to právě naopak. Tuctový příběh   důchodkyň, zřejmě vyšší třídy, které se   organizují v trapném americkém rádoby sportu   jako jsou roztleskávačky. Bez bližšího   poznání jednotlivých postav se kupí jedno   klišé za druhým, závist, klacky pod nohy,   rezignace, poznání sama sebe a vítězství nad   překážkami. A k tomu ještě fatální   onemocnění hlavní hrdinky. Nepřesvědčivé.