Lesní jahody

Bergmann = mistr světla a psychologie. Jeho filmy   by tolik ztratily, kdyby nabyly barvy. Byl   geniální v dialozích a atmosféře rozhovorů.   Možná až přespšíliš neznámý tvůrce v   dnešní mladé generaci. Dnešní filmaři by si   měli mnohé vzít z jeho tvorby.

Nezvykle (a příjemně) srozumitelná Bergmanova   klasika. Promyšleně, precizně natočená studie   jednoho zlomového bodu v nachylujícím se   životním putování hlavního hrdiny. Den, kdy   má dostat významné profesní ocenění, a cesta   na místo jeho převzetí v něm nastartují   neveselé bilancování. Za pomoci skvěle   propojených vzpomínkových, snových i   reálných pasáží jsme svědky zasutých,   nedořešených a zamlčovaných skutečností,   které teď vyplouvají na povrch. Profesor Borg   se celý život ubíral určitým směrem, jeho   uvažování i jednání bylo naplněné   pragmatičností, cílevědomostí a korektností   a málo v něm zbývalo místa pro pošetilost a   city. Vždycky byl přesvědčený o správnosti   takového směřování, ale teď o něm začíná   pochybovat, což je tím bolestnější, že   deziluze přišla v tak pokročilém věku. Roste   v něm zmatek a úzkost z promarněných let   vystupňovaný poznáním, že i jeho syn se   možná vydal v jeho stopách. Závěr je ale   smířlivý, ukazuje, že na přehodnocování   není nikdy pozdě. Filozofická road movie,   která zůstala nadčasová.

Lesní jahody
Film považuji za vynikající. Sny, které se   zdají profesoru Borgovi jsou naprosto   vypovídající a mají vliv na jeho změnu v   myšlení a k přístupu k životu a jiným lidem.   Navíc tento film oproti mnoha dalším filmům   I.Bergmana vyznívá optimisticky. Je také   osvěžující vidět herečky Ingrid Thulin a   Bibi Andersson jako mladé.

Absolutně typický Bergman. . . . Tak trochu   vlastní zážitky o kterých i mluvil, když se   ho ptali na tento film a vlastní otázka života   smrti pro Victora Sjöströma, pro nehož tento   film byl poslední. Složitý, ale nádherný   film.

Film, který zaujme převážně ty, co mají   rádi klasické intelektuální filmy. Řekl bych   méně emotivní a zásadní jako Sedmá pečeť,   ale patří k hlavním Bergmanovým dílům.

Rozloučení se životem
Podobné filmy bývá zvykem někdy až   nadhodnocovat. Těžko říci, co si o tomto   Bergmanově snímku mám myslet. Děj se   odehrává v rozmezí jednoho dne. Profesorovy sny   se prolínají se skutečností. Hlavní hrdina,   ztělesněný Erikem Nordgrenem má pocit, že   ještě ve svém životě musí něco vykonat.   Při sledování filmu jsem byl asi nepozorný,   neb jsem jej moc nepochopil. Snad si jej někdy   zopakuji.

Z filmu číší humánnost a melancholie a není   zde sporu o uměleckých kvalitách snímku. Téma   bilance života v pozdním stáří mi je ale   vzhledem k mému věku poměrně vzdálené.

Zajímavej nápad jak popsat sžírající mysl   jednoho postaršího doktora, Bergmanův rukopis   je cejtit horem spodem v celým filmu, ale   rozhodně to není jeho nej kousek...

Těšila jsem se kvůli tomu názvu, to byla asi   chyba. Bohužel trochu zklamání, já radši   Ingmara depresivního :-)

Film o krásné změně člověka ze sobce na   osobu schopnou žít ve vztazích. Přestože film   rád používá "standartní" obrazy   není zde ani náznak dnes tak častých klišé.