Lili Marleen

Psychologické drama volně inspirované autobiografií a slavnou dobovou písní německé šansoniérky Lale Andersenové je dalším Fassbinderovým portrétem ženské hrdinky na pozadí novodobých dějin. Režisér zde v prostředí Švýcarska roku 1938 rozvíjí komplikovaný vztah mezi německou barovou zpěvačkou a židovským hudebním skladatelem. Politicky motivované události období před vypuknutím 2. světové války osudově rámují příběh obou postav a zdůrazňují dramatické napětí v jejich vztahu. Osobitým vypravěčským přístupem i filmařským stylem vytvořil Fassbinder další národní reflexi německé problematiky. Vedle Hanny Schygullové obsadil Fassbinder do filmu renomované zahraniční herce Giancarla Gianniniho a Mela Ferrera.
Febiofest 2010

Sentimentální melodrama o sentimentálním šlágru, který za války vynesl svou interpretku na výsluní nebezpečné a oslňující popularity. V tomto filmu, natočeném podle autobiografie L. Andersenové a scénáře osvědčeného kýčaře Manfreda Purzera, se odráží rozporuplnost osobnosti jeho režiséra, i když nelze přehlédnout Fassbinderův hořký sarkasmus, prchavě probleskující chladnou melodramatičností a záměrnou kýčovitostí. Lili Marleen nepatří k nejvýznamnějším dílům tohoto osobitého režiséra; je spíše zneklidňujícím a výsměšně chladným formálním svičením, v němž se mu podařilo v hyperealistické podobě oživit atmosféru filmů společnosti UFA.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Ve filmu Lili Marleen se odráží rozporuplnost osobnosti jeho režiséra, Rainera Wernera Fassbindera. Tento osobitý tvůrce německého nového filmu v posledním období své práce, ukončeném předčasnou smrtí v roce 1982, jakoby ustoupil od myšlenkové i formální provokativnosti své tvorby (Manželství Ma·rie Braunové; Lola; Touha Veroniky Vossové). Nejzřetelněji se jeho "dlouhá zakřivená objížďka" projevuje právě v Lili Marleen, natočené podle autobiografie Lale Andersenové a scenáristicky zpracované osvědčeným kýčařem (a viníkem krachu Fassbinderova projektu Země je neobydlitelná jako Měsíc) Manfredem Purzerem. - Vnější zdání napovídá, že se nejedná o nic víc než o sentimentální film o sentimentálním šlágru, který za války vynesl svou interpretku na výsluní nebezpečné a oslňující popularity. Námět se podbízí vkusu nejširšího obecenstva, avšak chladnou melodramatičností a záměrnou kýčovitostí prchavě probleskuje Fassbinderův hořký sarkasmus. Režiséra lákala především formá1ní podoba příběhu apolitické zpěvačky, sloužící moci a zároveň se jí vymykající. Díky stálým spolupracovníkům (kameraman Xaver Schwarzenberger, skladatel Peer Raben, výtvarník Rolf Zehetbauer) se mu podařilo v hyperrealistické podobě oživit atmosféru filmů společnosti UFA (podobně jako později v Touze Veroniky Vossové). - Lili Marleen jistě nepatří k Fassbinderovým nejvýznamnějším filmům; je spíše zneklidňujícím a výsměšně chladným formálním cvičením.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled