Lucie, postrach ulice

Tady českému filmu ten zapadoněmecký kabát   doslova sedne a sluší. Možná je to víc   německý film než český. Kdo to platí toho to   je.

Jako děcko jsem si vůbec neuvědomoval, že se   příběh neodehrává u nás, ale v Západním   Německu, kde obchody překypují zbožím, ulice   jsou plná moderních aut, vybavení bytu kde   Lucie bydlí je na hodně vysoké úrovni, Osvald   že si čte německého Batmana nebo že mamka   Lucie předčítá česky z německé knihy o   akvaristice. Tohle všechno šlo tenkrát mimo   mě, neboť co mě zajímalo nejvíc, byli   formeláci Ferda a Ferda. Po shlédnutí po   delší době mi ten markantní rozdíl mezi   tehdejším NSR a Československem docela vyrazil   dech a docela se divím, že se komouši nebáli   ohlasů od diváků, že by chtěli žít také v   takovém přepychu :). Každopádně je to film   pro celou rodinu, ve kterém má hlavní místo   dětská fantazie.

Před
milionem let se mi to asi jako smrkáčovi   líbilo:-) Teď v tom bohužel až moc vnímám   křečovitost, nelogiku a ne úplně dobré   herecké výkony. Ani ta nostalgie k časům   dávno minulým se nedostavila...

Tahle rodinná pohádková komedie byla spolu s   Arabelou prvním případem později tak   úspěšné dlouhodobé spolupráce českých   tvůrců s partnery z tehdy kapitalistické SRN.   Už zde bezvadně zafungovalo rozdělení na   německé peníze, německé prostředí a pro   německé publikum stavěný příběh a české   filmaře a hlavně české herce. Výsledek byl   hodně uspokojivý pro obě strany (jak ostatně   ukázala další spolupráce na filmech i   seriálech). V tomto konkrétním případě šla   nejprve v roce 1980 do světa ta německá   seriálová verze a dva filmy pro naše kina až   se shruba čtyřletým zpožděním. Iniciátor   této spolupráce pan Müntefering byl svým   způsobem opravdový vizionář.

Tahle pohádka nepohádka je i pro dospělé. I ti   si tady něco najdou. Alespoň já se u toho bavil   hodně dlouho.

Tak jako se
Tomáš Holý stal absolutním fenoménem mezi   dětskými herci, jeho dívčím ekvivalentem se   stala malá Žanetka Fuchsová. Krásné   děvčátko s roztomilým kukučem a talentem od   pánaboha se stalo hlavní hrdinkou tohoto   dvoudílného příběhu o oživlých   plastelínových postavičkách.
Hravá komedie   byla natáčeno v koprodukci se západoněmeckou   televizí, což vysvětluje to, proč se filmem   prohánějí krásná auta a ne Trabanty. A taky   to, jak je v osmdesátých letech možné to, že   si zavoláte řemeslníka a ten přijde za deset   minut a ne za deset měsíců. Myslím, že   příběhu to prospělo a je tak stravitelnější   pro současné generace.

Ve své době patřily filmy o Lucii a jejím   kamarádovi Osvaldovi k těm hodně povedeným a   formeláci fascinovali české děti, které znaly   jenom plastelínu.Moc dobře si vzpomínám jak se   v prstech roztápěla a všechno a všechny   pěkně zasvinila.

Dnes už bych tento film asi nesledoval, ale v   dětství i pubertě to bylo slušný. Na filmu   bylo vidět že v tom bylo namočené tenkrát   Západní Německo a nechyběl vtip, hlášky a   celkově pohodová atmoška.

Průměrná dětská komedie na tu dobu a na   České možnosti docela dobré triky,pro dětskou   generaci určitě zábavná podívaná.

Tato komedie mě udržela u obrazovky i po letech.   M.Hofbauer v nesmrtelné roli rošťáka Osvalda   baví děti dodnes a jak sám říká, stále ho   poznávají i po tak dlouhé době.
Ačkoli je to   dílko určené spíš menším dětem, baví   dodnes i dospělé.