Máme na víc

Dokument z volebního štábu neúspěšného   prezidentského kandidáta Michala Horáčka.   Kamera je tu ale jen pozorovatel,   očekávatelných zákulisních dějů. Což je po   většinu času docela nuda. Robin Kvapil se   přímo na volební kampani podílel a ten pohled   „insidera“ je možná spíše omezující,   než že by přinášel něco navíc. V dokumentu   je zřetelný svár, mezi dokumentární   investigací a zaměstnaneckou loajálností   svému plátci. Autoři se ani moc nesnaží   nějak odhalovat, či analyzovat příčiny   Horáčkova neúspěchu. Sám Kvapil jen v   závěru přiznává, že neví, co udělali   špatně. Já si myslím, že je to tím, že   Horáček byl hlavně volič tzv. pražské   kavárny a to ještě né celé, (i pro mne to byl   stejně neatraktivní kandidát, jako Drahoš,   takže kdyby postoupil do druhého kola, z nouze   bych ho volil, ale jinak ne). Myslím, že hlavní   Horáčkův problém byl v tom, že vůbec nezná   svět neprivilegovaných a neelitních občanů   ČR, takže ani dost dobře netuší, co by jim   měl nabídnout. Nedokázal mu to říct, ani jeho   volební štáb. Druhým problémem je, (za ten   ovšem Horáček nemůže), že bohužel většina   českých voličů, jsou xenofobní a   rasističtí, egoističtí lakomci, kteří by   eventuálně chtěli něco od někoho dostávat,   ale nechtějí nikomu pomáhat a něco dávat.   Takže ten kdo se nedeklaruje – "nebojte   se, nikomu pomáhat nebudeme a nikoho   nepřijmeme", tak ten u voličů nemá   šanci. Dokument sice přináší voyerský pohled   do šatny, ale když se v nikdo nesvléká, tak to   zas takové velké vzrůšo není. Pro mě tam   bylo nejzajímavější prostředí Soukupovy   televize. Na žádnou debatu v ní jsem se   pochopitelně nikdy nedíval a tak jsem teď   alespoň mohl popatřit, jak hodně je to ve stylu   pokleslého bulváru, ala „Jílkové kotel“. A   pak mě ještě pobavilo zachycení té   legendární story s ohnutým Rokytkou. U zbytku   dokumentu jsem se ale trochu nudil.