Máme papeže!

Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní Habemus papam! a statisícový dav věřících netrpělivě očekává nového papeže. Ale balkón zůstává prázdný. Právě zvolený papež se odmítá ujmout funkce. V této situaci najde Vatikán jediné možné řešení. Povolá uznávaného psychiatra, aby vyřešil neobvyklou situaci.

Citlivý snímek je založen na slovním humoru a inteligentních dialozích. Nabízí nevšední pohled do zákulisí papežské volby, která se odehrává v atraktivních prostorách suverénního městského státu ukrytého za zdmi uvnitř Říma.

Svěží komedii režíroval přední italský herec a režisér Nanni Moretti, jenž se zde také spolupodílel na scénáři a vytvořil roli psychoanalytika. V hlavní roli nejistého a nedůvěřivého papeže exceluje Michel Piccoli a v postavě tiskového mluvčího Vatikánu se představí jedinečný Jerzy Stuhr.

Snímek Máme papeže! byl slavnostně uveden v rámci hlavní soutěže prestižního MFF v Cannes 2011, kde byl nadšeně přijat publikem a ve stejném roce si odnesl italskou cenu Zlatý glóbus v kategorii nejlepší film.

Oceňovaný italský tvůrce Nanni Moretti /1953, Brunico/ režijní kariéru začal v 70. letech 20. století. Slavným se stal díky Zlaté palmě, kterou získal v Cannes za intimní drama Synův pokoj /2001/. Moretti je dnes nejen populárním hercem a režisérem, ale rovněž producentem.

CinemArt CZ

Film jednoho z předních italských tvůrců Nanniho Morettiho je osobitým pohledem do zákulisí Vatikánu. „Nedal jsem se ovlivnit žádnou aktualitou: je to můj Vatikán, moje konkláve, moji kardinálové,“ říká režisér o díle, v němž ironie nešetří svět církevní byrokracie, ale ani moderní metody psychoanalýzy. Sám tu vytvořil postavu psychiatra povolaného do Vatikánu, když se nově zvolený papež v podání skvělého Michela Piccoliho vzpírá ujmout se úřadu.

Po smrti papeže se schází konkláve, aby kardinálové zvolili jeho nástupce. Musí proběhnout několik kol hlasování, než bílý dým nad Sixtinskou kaplí konečně ohlásí, že papež byl zvolen, a než z balkonu baziliky svatého Petra zazní tradiční oznámení: „Habemus papam.“ Jenže statisícový dav věřících dole na náměstí marně čeká, až se v otevřených dveřích objeví nová hlava katolické církve. Kardinála, který byl zvolen, náhle přepadla panika ze zodpovědnosti, kterou má na sebe vzít. Úzkost? Deprese? Obava, že na svůj úkol nestačí? Vatikán je zaskočen a všichni se snaží rychle hledat nápravu. Napadne je povolat věhlasného psychiatra, aby pomohl situaci řešit. Film Nanniho Morettiho, v němž autor se svým osobitým humorem vytvořil postavu psychiatra a skvělý Michel Piccoli hraje pochybnostmi zmítaného papeže, se stal jedním z nejvřeleji přijatých děl soutěže nedávného festivalu v Cannes.

46. MFF Karlovy Vary, 2011

Kritikou opěvovaná i divácky vděčná Morettiho novinka se s kultivovaným humorem pouští do polemiky s autoritou církevních institucí v čele se samotným papežským stolcem. Snímek pojednává o fiktivní volbě nového papeže, jejíž vítěz se psychicky zhroutí a z uzavřeného místa volby následně uteče. Sám Moretti tu hraje psychoanalytika, který je k čerstvě korunované hlavě církve povolán. Film proti sobě rozehrává bezvýhradnost božského nároku a humanismus, který má i v případě papežské funkce zájem především na člověku a jeho potřebách.

19 Febiofest 2012

Z balkóna Baziliky Svätého Petra zaznie slávnostné Habemus Papam! Státisícový dav veriacich netrpezlivo očakáva nového pápeža. Ale balkón ostáva prázdny. Práve zvolený pápež sa odmieta ujať funkcie. Vatikán nájde v tejto situácii jediné možné riešenie. Povolá uznávaného psychiatra, aby vyriešil neobvyklé rozpoloženie pápeža. Snímka, ktorá v roku 2011 získala Zlatý Glóbus pre najlepší film je založená na slovnom humore a inteligentných dialógoch. Ponúka nevšedný náhľad do zákulisia voľby pápeža, ktorá sa odohráva v atraktívnych priestoroch suverénneho mestského štátu ukrytého za múrmi Ríma. Sviežu komédiu o pápežovi, ktorý neunesie ťažobu obrovskej zodpovednosti režíroval popredný taliansky herec a režisér Nanni Moretti, ktorý sa podieľal aj na scenári a stvárnil vo filme psychoanalytika. V hlavnej úlohe neistého a nedôverčivého pápeža exceluje Michel Piccoli a v postave tlačového hovorcu Vatikánu sa predstaví jedinečný poľský herec Jerzy Stuhr.

Film Europe SK

Po pohřbu papeže zvolí konkláve nového. Má jím být kardinál Melville, který se však na poslední chvíli zalekne těžkého úkolu a odmítne vystoupit na balkonu před shromážděnými věřícími. Preláti se tak ocitají v choulostivé situaci, protože sice papeže zvolili, ale zatím ho veřejně nevyhlásili, což je podmínka volby. Přivolaný psycholog Bruzzi jim příliš nepomůže, ale doporučí jim svou manželku, k níž tiskový mluvčí s ochrankou starého pána přivezou inkognito. Vzápětí se stane ještě něco horšího: papež jim zmizí v římských ulicích. Mluvčí to před kardinály tři dny tají. Ti mezitím nesmějí opustit Vatikán právě tak jako profesor Bruzzi, který pro ně uspořádá přímo na nádvoří volejbalový turnaj. Svatý otec zatím ve městě pozoruje obyčejný život, setká se s herci, připravujícími premiéru Čechovova Racka a přemýšlí o svém životě. Nakonec se vrátí do Vatikánu a vystoupí před veřejností, ale jen proto, aby všem sdělil, že úkol, svěřený mu Bohem, nemůže přijmout, protože se na něj cítí příliš slabý. Kardinálové se tedy ocitají ve stejné situaci jako na počátku... – Režisér Nanni Moretti ve snímku Máme papeže! (což je formulka vyhlášení výsledku volby) zvolil žánr hořké komedie se satirickými prvky. Z pohledu ateisty nahlíží na církev jako na zkostnatělou instituci příliš pohrouženou do sebe. Představuje sbor kardinálů jako vesměs staré muže na konci životní cesty a odtržené od reality. Nijak je však nekritizuje a nekarikuje. V četných epizodách, odehrávajících se za zdmi Vatikánu i v římských ulicích, zdařile rozvíjí původní nápad a dodává mu další motivy (ukazuje reakce lidí či médií na neobvyklou situaci s neznámým zvoleným pontifikem, který vlastně není, pohrává si s papežovou minulostí, v níž se chtěl původně stát hercem apod.). Zdrojem humorných situací je zejména Bruzziho působení mezi kardinály (vedle zmíněného turnaje je obehraje v kartách nebo jim radí, jak nakládat s léky). Kromě papeže a profesora je protagonistou i tiskový mluvčí, jenž obratně, leč marně zapírá zmizení svého nadřízeného, když do jeho „role“ dosadí švýcarského gardistu, kterého zavře v papežových komnatách a přikáže mu, aby se kardinálům občas zjevil jako silueta za oknem. Mezi početným shlukem prelátů typizuje jen několik z nich. – Snímek se nemohl natáčet na autentických místech, proto byl realizován v ateliéru a v některých římských palácích. Navzdory tomu působí „vatikánské“ sekvence velmi věrohodně. Nespornou kvalitou jsou civilní a přesvědčivé výkony Michela Piccoliho, Nanniho Morettiho a Jerzyho Stuhra.

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2012/6