Městečko prokletých

V anglické vesničce Midwich se náhle začnou   rodit světlovlasé děti s rozzářenýma očima   a začnou se chovat podivně. Prostě neobvykle   vůdcovsky a nadřazeně. Snímek načínající   šedesátá léta pokračuje v řadě   nejrůznějších sci-fi filmů padesátých let,   který se i přes známou šablonu záhadologie   přeci jen jedním odlišuje. V rámci hrozby   nejsou použití žádní vědci, žádné   mimozemské organismy, ani další monstra. Děti.   Jen obyčejné děti plné roztomilosti a pro ně   typické naivity, ve skrytu duše skrývající   hrozbu, která by nikoho ani ve snu nenapadla. I   když je fakt, že jedna hojně používaná   schopnost je použita opět a je to síla mysli.   Její ovládání a čtení myšlenek. Scénář   napsaný na základě knihy ´Midwichské   kukačky´ autora Johna Wyndhama, který byl ve   své době něco jako v osmdesátkách Stephen   King. Kniha samozřejmě vyšla i u nás. Takže   jak je v příběhu ukázáno, pokud najednou   celá vesnice ztratí vědomí, lze v   následujících dnech čekat něco nekalého. Jen   včas přijít na to, co. Zvláštní na celé   události je už ten fakt, že dojde k početí   několika žen, aniž by měly s někým   sexuální styk. Avšak nejedná se ani o Boží   zásah, ani o mimozemský. Tajuplnosti je tak   učiněno za dost. Velmi znepokojující odvětví   příběhu je postaveno na atmosféře své doby,   která tak tomu dává svůj jedinečný dobový   aspekt. O lecjaké násilnosti v podobě gore a   jiné hrůzy se tu dočkat nelze. Vše je stavěno   na poutavé inteligentnosti povznášející   zajímavý až mrazivý thriller povznášející   hrůzu daných skutků. Nejzajímavější je v   zákrytu duše všeho dějství varující zpráva   o hrozbě nacismu, který se také před válkou   plížil nevinně. Jako ty děti, kteří   vzhledově vypadají jako vytoužení Árijci a   stejně jako nacisté se nemálo chladně   chovající ke všemu a ke všem. Hodně se tu   naznačuje ovládání člověka, což dle   historických pramenů použil v nějakém projevu   samotný Adolf Hitler. A když se vezme v potaz   pomalé zničení vesnice, jakoby se jednalo o   odkaz na Stalingrad již v probíhající druhé   světové válce. Tady je zřetelně jasně   poznat, že literární autor John Wyndham jakoby   povznesl myšlenku Karla Čapka a pojal své   varující příběhy stejně jako on. Pro   porovnání Čapkovu Bílou nemoc, Krakatit či   Válku s Mloky snad zná každý. Snímek má své   přednosti a je to klasika s výpovědí, která   ve své podstatě platí v každé době.