Město jako Alice

Snímek je založený na   první části románu Nevila   Shutea a poukazuje na utrpení   britských žen a dětí   poté, co japonské vojsko   obsadilo Malajsko ve druhé   světové válce. Muži byli   náklaďáky odvezeni do   zajateckých táborů a ženy   s dětmi musely jít pěšky   spoustu kilometrů a když do   nějakého tábora dorazily,   vždyť se dozvěděly že tam   není místo a dostatek   potravin, takže musely jít   dál. Pochody smrti známe   především z Evropy, ale   tohle tentokrát bylo něco   jiného. V době uvedení, kdy   do kin vtrhla spousta   válečných snímků, se   jednalo o hodně veliké   překvapení, které bylo   také náležitě filmovými   cenami oceněno. Virginia   McKenna okamžitě sklidila   divácké sympatie a vlivem   své role jedné z žen se   stala symbolem vzdoru proti   silám zla. Byť celý   příběh vyznívá   skutečně, tvůrci zase až   tak moc ve všem na pilu   netlačili. Ženy sice jsou   přirozené a do jejich   emocionálních strastí se   dá po divácké stránce   vcítit, ale byť se to bude   zdát paradoxní, Japonci zase   až tak moc démonizováni   nejsou. Jeden z nich dokonce   projeví lidskost po   uštknutí malého chlapce   hadem. Scénář je pro film   impozantně napsaný a je   hodně dobře podpořen   hereckými výkony. Těžko   posoudit romantickou vsuvku,   která dosáhne svého vrcholu   na samém konci příběhu,   kdy nejeden romanticky   založený divák i slzu   uroní. Jde o to, jestli po   tom všem takový konec   nevyznívá jako ohromný   kýč. Zajateckých filmů o   trýznění žen s dětmi   nebylo zrovna natočeno tolik,   aby bylo z čeho vybírat a   tak tento je jasnou volbou.   Zděšení moc nevyvolá ale   za srdce chytne určitě.