Město ztracených dětí

...fakt hustý...ostatně jako většina jeho   filmů, uznávám, že každému nesedne, musíš   mu přijít na chuť...mě ale opravdu zaujal...

Totální vizuální nářez, který ale   postrádá jistou ucelenost a místy působí až   manýristiky. Kvalit pozdější Amelie tento film   zdaleka nedosahuje, ale za shlédnutí toto   vizuální šílenství rozhodně stojí, ty   jednotlivé postavy jsou k neuvěření a různá   hejblátka také.

Tak tímhle se u mě Jeunet hrdě zařadil po bok   nespoutaných snílků Gilliama a Burtona. Stejně   jako první z nich se rochní v jednotlivostech a   nedbá na to, jestli celek stojí na trochu   chatrnějších nohou a já nedbám s ním,   protože ta smršť neuvěřitelných nápadů   stojí za to. Je to ještě větší jízda než   byly Delikatesy a to rozhodně nebyl - pokud mě   má chatrná paměť neklame -   "normální" film. Úchvatně   propracované prostředí, sbírka těch   nejbizarnějších obličejů, masek a   předmětů, krkolomné a přece elegantní sledy   navazujících gagů a to všechno zabalené do   pochmurné romantiky Badalamentiho hudebního   doprovodu. Velká citová hnutí mi tenhle film   nezpůsobuje, ale já mám zkrátka pro tenhle   druh vizuálního obžerství slabost. Sláva   fantastům!

Vizuálně originální a depresivně   atmosferická pohádka pro dospělé, která však   pod vším tím pozlátkem skrývá neoriginální   zápletku o silákovi, který jde zachránit   svého malého bratra. Ve filmu je spousta   zajímavých nápadů a prostředí ve kterém se   film odehrává je svým způsobem kouzelné ale   film jako celek mě moc nezaujal a po slušné   první hodině jsem se začínal nudit.