Mílový běh

PROCESOR!
Když už nemůžeš, tak přidej! Emil Zátopek,   vítěz Helsinky 1952- 5,10,maraton,- dosud   nepřekonaný rekord! Běhání není o nohou, je   o hlavě. Až na konci zjistíš, že je to teprve   začátek. A co je na tom tak děsně   záživnýho? To se nedá popsat, to se musí   prožít..Vstávej v sobotu kolem 5:00 a jdi si   zaběhat. Po třech měsících Ti je jedno, že   venku prší, nezajímá Tě čas, jen pocit a si   závislý na Endorfinech! A najednou se to zlomí   a už běháš 5x týdně...Snímek je   průměr-klasika, kluk z chudý čtvrti a trenér,   co chlastá, a má divný metody. Ale téma je mi   blízké, tak si jednu * odečtěte ....

Nezávislý sportovní snímek mající myšlenku   a styl. Příběh středoškoláka, který je   rychlý v běhu a jeho snem je překonat   dosavadní běžecký rekord není nikterak   ojedinělý, ale tady je do děje vsunut jeho   životní problém a úskalí, které mu v tom   nemile brání. Tady jde o to vše překonat i   třeba za pomoci přátel a dělat vše ke   splnění svého snu. Jak to dopadne už je jiná   věc, neboť stále platí, že není důležité   vyhrát, ale zúčastnit se. Potřeba překonat   sebe sama a jít tou správnou životní cestou je   nejdůležitější cesta ke svému úspěchu a   dosažení cíle. Mírně emoční snímek v   pomalejším avšak zásadním tempu přináší   podívanou plnou ideálů, snů a hlavně vůli   překonat překážky, jaké nám život staví do   cesty. O úplný artový film nejde, ale má k   němu hodně blízko.

Tak asi takhle má vypadat sportovní trénink,   nebo spíše drill, a nejen ve filmu, kde exceluje   Richard Jenkins jako příležitostný trenér   Colman. Jenže chlapec měl začít trénovat tak   o deset, patnáct let dřív. Pak mně film   připadá trochu nevěrohodný, jak říkával   náš trenér na Armě a sice v trochu jiné   souvislosti: "Jenom ten to dobře pinká, kdo   to pinká od malinka". Konec filmu také   podle mého gusta, žádná medovina.