Mimina

Jak žijí děti z odlišných zemí světa.
Příběh čtyř dětí. Ponijao je z Namibie, Bayar je z Mongolska, Mari je z Japonska a Hattie z Callifornie.

Celovečerní dokument francouzského dokumentaristy Thomase Balmèse Mimina vychází z jednoduchého nápadu: filmaři sledovali po dobu dvou let čtyři miminka, pocházející z různých koutů světa. Začínají jejich narozením a pokračují přes další vývojové stupně až k prvním krůčkům. Jsou tu tak zaznamenané kojení, první objevování světa kolem, hry, batolení, lezení a první pokusy o to, postavit se a chodit. Vývoj dětí je podobný, naprosto odlišné je však prostředí, v němž vyrůstají. – Malá Ponijao pochází z kmene Himba a žije poblíž Opuwy v Namibii. Vyrůstá v početné rodině mezi sourozenci i dalšími dětmi z kmene. Matka s příbuznými většinou vysedává ve stínu chatrče uprostřed prašné polopouště. – Chlapec Bayarjargal se narodil v Mongolsku poblíž Bayanchadmani. Maminka s ním brzy po návratu z porodnice odjíždí s otcem na motorce na další tábořiště, kde znovu postaví svou jurtu. Chlapec tráví čas s o málo starším bráškou, který ho občas trápí, zatímco maminka se stará o dobytek a o vaření. Když už umí lézt, pohybuje se podobně jako Ponijao venku mezi zvířaty. Otcové obou dětí nejsou vidět, starají se o stáda. – Malá Mari se narodila v tokijské porodnici. Rodiče se o ni od narození vzorně starají. Maminka s ní později chodí do jakýchsi jeslí a podnikne s ní i hromadnou „kočárkovou“ výpravu do zoo. Také Hattie z amerického San Francisca je jedináček, který má veškerou rodičovskou péči a všechen možný komfort... – Snímek se natáčel v letech 2006-2008. Během čtyř set natáčecích dnů bylo pořízeno čtyři sta hodin materiálu. Osmdesát procent natočil sám režisér. Pracoval především se stativem. Záběry se koncentrují na děti a dospělí se v nich objevují minimálně (a většinou ve výřezech). Jen ve výtvarné zkratce je zachyceno okolí (buš, step, rušné velkoměsto). Ve zvukové stopě rodiče mluví na děti (v obraze i mimo něj), avšak text není uveden v podtitulcích, protože je to vlastně zbytečné. Dílo výrazně rámuje velmi funkční a příjemná hudba Bruna Coulaise s ženským vokálem a s pestrou instrumentací. – Snímek navazuje na obdobné francouzské tituly, věnované převážně životu v přírodě. Téma je samo o sobě velmi vděčné a tvůrci je pojednávají poctivě, avšak bez nějakého výraznějšího přesahu.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/11