Mississippi Masala

Mississippi a komunita afrických a indických   přistěhovalců. Snímek na pozadí politických   a rasových problémů přináší příběh   lásky mezi indickou dívkou a Afroameričanem.   Vlastně je to celé v duchu klasického snímku   ´Hádej, kdo přijde na večeři´ (1967), jen s   jiným příběhem. Druhý snímek indické   režisérky Miry Nair, která tak potvrdila svůj   režisérský talent. Jejím přičiněním je   indická kultura na americkém kontinentě   představena tak, jak snad ještě nikdy. O   toleranci mnoha kultur a ras se na přelomu   osmdesátých a devadesátých let natočilo   poměrně hodně, ale v jádru věci na poli   politickém. Tady je myšlenka o nutnosti   tolerance a respektu vedena přes romanci, o   které se již v oné době říkalo, že je to   ten správný recept na budoucnost. Na barvoslepou   lásku. V dnešní době vidíme, že to takový   Netflix nebo Disney Channel dotáhli do   patřičné dokonalosti. Kromě rozdílné kultury   se samozřejmě projevuje i rozdíl rasový. I   když jak zamilovaný Afroameričan říká,   odstín její pleti není o moc rozdílný než ta   jeho. Příběh má skvostnou výpravu a scénář   je zpracován tak, že vše lehce z daných   událostí vyplyne. A to je nejzásadnější. V   ničem se netlačí na pilu, nic se násilně   nevynucuje. Tudíž je to o dost přijatelnější   k zamyšlení. Romantickou šablonu však dějový   vývoj postrádá a je to také dobře. Jde o   překonání překážek, a ne ledajakých, a   zamilovaný pár si s tím musí poradit sám.   Snímek tedy patří mezi rasové normalizační   agitky, který musí končit patřičně a   naprosto okázale.