Mlčení

Ester trpí záhadnou a   svízelnou plicní chorobou,   která se neustále zhoršuje.   Rovněž incestní napětí se   neustále zvyšuje. Ester   mučivě prožívá svou   lásku k sestře Anně, která   ale její cit vůbec   neopětuje a svou normální   sexuální potřebu ukájí   jiným způsobem.

Film, který jsem viděl už   několikrát a který jsem   ještě pořád nepochopil.   Možná v něm hledám něco,   co v něm není, ale jako   hádanka a zdroj inspirace k   přemýšlení je výtečný.

Musím říct, že Bergmana   moc nakoukaného nemám a   Mlčení si mě získalo hned   několika atributy. Komorní   příběh, snímání kamery,   absence hudby, nasvícení   scén, symbolem života a   smrti. Tohle všechno je   Bergmanovou devízou ve všech   jeho dílech. Mlčení je   příběhem dvou sester,   které mezi sebou skoro   nekomunikují a spojení,   které by k sobě mohly najít   napevno ztrácejí. Na své   cestě, která začíná ve   vlaku se zastavují v cizí   zemi, kde nikomu nerozumí a   zůstávají v jednom hotelu.   Už tohle je zajímavé, že   divák pořádně ani neví,   kde jsou a kam jedou.   Doprovází je syn jedné z   nich, který pobíhá po   hotelu a na svět nahlíží   svýma dětskýma očima.   Poutá ho láska k matce,   která se mu však moc   nevěnuje, zatímco její   nemocná bezdětná sestra by   s ním byla moc ráda. Ester,   která je snad až incestně   zamilovaná do své sestry   Anny se utápí v alkoholu,   zatímco Anna si chodí   užívat sexu s náhodným   číšníkem. Je to   víceméně hodně   psychologický film, který   nahlíží do zákoutí duší   obou sester a dusné   prostředí napětí jen   zvyšuje. Nebojí se též   odhalit nahotu nebo   masturbující scénu, na svou   dobu rozhodně odvážný   počin. Obě sestry v podání   hereček Ingrid Thulin a   Gunnel Lindblom byly k   sežrání. Výborný byl i   hotelový sluha, jehož se   příběh zčásti také   dotýká, nebo liliputáni,   kteří obývali jedno   apartmá. Je čas tvorbu   Ingmara Bergmana pořádně   nastudovat. Mlčení mě k   tomu perfektně nakoplo.

Výsostný film z doby, kdy   filmoví tvůrci byli ještě   skálopevně přesvědčení,   že film je umění a tenkrát   některé filmy bezesporu   byly. Tento k nim rozhodně   patří. Těžce   psychologický trojuhelník   dvou sester a syna jedné z   nich. Cesta vlakem těžko   identifikovatelnou zemí, se   střídá s pobytem v   starosvětsky luxusním   hotelu, kde hotelový   číšník je spíše   zámeckým sluhou.   Kompoziční i světelná hra   s kamerou a velmi cudná   erotika. Krásná Anna (Gunnel   Lindblom) ukáže jedno ňadro   a na půl vteřiny svou nahou   postavu, (zezadu   samozřejmě). Její neméně   krásná starší sestra Ester   (Ingrid Thulin), pak   předvede, jak se sama   sebeuspokojícně šátrá pod   pyžamem. To byla na svou   dobu, jistě velmi odvážná   scéna. U nás v té době   byla velké tabu i mužská   masturbace, natož ta   ženská. Film nabízí mnoho   krásných filmových obrazů   a ještě více dějových   nevysvětlení a záhad. Je   vztah starší Ester, ke své   mladší sestře lesbicky   incestní? Film plný   otazníků a nedořečeného.   Uzavřená a nemocná Ester se   utápí v alkoholu. Anna zase   hledá povyražení v   náhodném, promiskuitním   sexu. O jejím manželovi,   respektive otci jejího   dítěte, se nedozvíme nic.   Divák se nedočká žádného   happy endu, ani katarzního   rozhřešení, či   vysvětlení. S dnešní   komerční filmovou produkcí   je tento film naprosto   nesrovnatelný.

Pro Mlčení mám slabost,   přestože je jeho příběh   opravdu hutný a nesnadno   pochopitelný. Příběh dvou   žen v zemi, kde se mluví   řečí, které oni nerozumí.   Napětí mezi nimi. A několik   dalších detailů - malý   kluk Johan, trpaslíci či   hotelový sluha tvoří   příběh, jenž ve vás   zanechá hodně a nebo vůbec   nic.

Dvě sestry, které se už ani   nesnaží najít k sobě   cestu. Jejich vzájemný chlad   podtrhují   "povinné" dialogy v   podstatě o ničem. Mezi tím   vším malý kluk, který   cítí to mrazivé citové   nic, ale postata věci mu   ještě naštěstí uniká.   Film ve kterém se toho   příliš nenamluví, ale   přesto ve Vás rozpoutá   pravou pocitovou bouři.