Moucha 2

Lékaři asistují u těžkého porodu. Žena nakonec přivede na svět dítě, obalené v podivném kokonu, ale sama umírá. Po chvíli se lékařům podaří z kokonu novorozence vyprostit: je to chlapec, jehož jméno je Martin Brundle...

Chlapec má jako jediný na světě po otci dědičnou nemoc, která dostala jméno Brundlův syndrom rychlého růstu. Dospívá a vyvíjí se mnohem rychleji, než je to u normálních jedinců obvyklé. Vyrůstá v ústavu, kde je neustále pozorován skupinou vědců, v jejichž čele stojí majitel podniku „Bartok Industries“, pan Bartok. Chlapec k němu vzhlíží jako ke svému otci a mylně se domnívá, že i starý muž k němu chová sympatie...

Jednoho dne se zcela osaměle žijící Martin dostane do zakázané zóny výzkumného ústavu, kde najde pokusného psa, se kterým se spřátelí. Brzy nato je ale pes použit k pokusu s teleportací, který se nepodaří, a z přátelského psa se tak stává krvelačná nestvůra. Martin to Bartokovi nemůže zapomenout, i když ho všichni ujišťují, že pes záhy po pokusu bezbolestně zemřel…

Ve věku pěti let, kdy je však z Martina už dospělý muž, dostane konečně – jak se alespoň domnívá – svobodu. Zabydlí se v samostatném bytě a Bartok mu nabídne práci ve svém podniku. Tam se setkává s vědeckou pracovnicí Beth Loganovou a brzy také zjišťuje, že nešťastný pes je stále ještě držen v uzavřené místnosti. To ho pobouří a zvířeti poskytne milosrdnou smrt...

Při výzkumech se mu podaří objevit chybu, které se vědci dopouštěli při teleportaci a výměně genů. Svůj objev uloží a zakóduje, svému okolí už totiž přestává věřit. Po bezvýznamném zranění se Martinovi zdá, že se s ním něco děje. Nastává u něj totiž genetická metamorfóza, na jejímž konci se má i z něho stát nebezpečná zrůda, což kolem něho všichni vědí. Navíc zjistí, že ho vědci pomocí skrytých kamer nikdy nepřestali pozorovat...

Martin je rozčilený a s postupující metamorfózou se stává svému okolí nebezpečný. Definitivně se mění v agresivní zrůdu, ale jeho přítelkyně Beth stále věrně stojí při něm. Bartok vydá příkaz, aby ho za každou cenu zachovali při životě. Chce se totiž dozvědět kód, pod nímž je uložen Martinův vynález, kterého chce on sám zneužít ke svým světovládným plánům...

Zdroj: FTV Prima

Horor Moucha II navazuje na film Moucha z roku 1986. Režisér David Cronenberg v něm vyprávět o "šíleném vědci", který při pokusech s telepřenosem omylem způsobil svou přeměnu ve zrůdnou obří mouchu. Jeho milenka Veronika ho v sebeobraně zabije, tuší však, že jejich dítě, které čeká, nebude normální lidskou bytostí. - Cronenbergův film byl temným podobenstvím o hrůzné proměně zdravého muže v monstrum, které přestane mít cokoli společného s lidským světem; at' už byla tato proměna metaforou stárnutí či choroby AIDS, přitahoval film diváky především hyperrealistyckým popisem změn, v němž měly důležité místo zvláštní efekty a masky. Ve volném pokračováni se tvůrci v čele s režisérem Chrisem Walasem snaží kráčet v Cronenbergových stopách. Tým scenáristů si znovu jako východisko vzal povídku George Langelaana a celý příběh obměnil, aniž vynechal některou ze scén, jež byly tak působivé v první Mouše.
Brundleho syn Martin po matčině smrti vyrůstá pod dozorem lékařů. Vypadá normálně, mimořádně rychle však dospívá a nakonec podléhá očekávané mutaci v monstrum. Na rozdíl od otce však ani tehdy neztrácí lidské vědomí. Prostřednictvím telepřenosu se mu nakonec podaří nabýt zase ztracené podoby a spočinout v náručí milované Beth. Zároveň se pomstí šéfovi ústavu Bartokowi, který jej chtěl zneužít. - Příběh s melodramatickými prvky směřuje od počátku ke šťastnému konci: vždyť jeho hrdinou je přerostlé dítě - oběť, ~jíž v hollywoodských schematech nesmí být ublíženo. Hrozivá vize přeměny sympatického mládence v netvora je tak oslabena, přestože autoři nešetří působivými triky a maskami, které si svou odpudivostí nezadají s filmem Cronenbergovým. - Film můžeme ocenit jako řemeslně zdařilou variaci kvalitního originálu.

Autor/Zdroj:
Prokopová Alena /Filmový přehled

Seth Brundle. který se při teleportaci ”nakazil” chromozómy mouchy a postupnou mutací se přeměnil v děsivé agrestvní monstrum, je mrtev. Jeho zmutované geny však byly předány novému životu. V těle Martina Brundlea, Sethova syna, hrúzná mutace pokračuje a vyvíjí se v ještě děsivější formu.
Na ztemnělém filmovém plátně není vidět žádný pohyb. Ozývá se jen hlasité, výhružné bzučení mouchy. Do ušních bubínků udeří dramatický, tajemný hlas: „Slyšíte to? Nebojte se málo! Bojte se strašně moc!" Nervy se napínají k prasknutí a přichází šok - drastická scéna porodu, při němž umírá Sethova milenka Veronica. Nový život je však zrozen - ze slizkého kokonu se na svět neklube žádný mutant (alespoň napohled), nýbrž krásný zdravý chlapeček, který dostává jméno Martin. Záhy však zjistíme, že přece jen není všechno úplně v pořádku. Dítě nikdy nespí, zato však neuvěřitelně rychle vyspívá. V pěti letech vypadá na sedmnáct a projevuje se nadprůměrnou inteligenci. Od okolního světa je prakticky odříznuto. Jeho život se odbývá pouze v objektu Bartokových laboratoří - místě, kde pracoval i jeho otec. Pod neustálým dozorem megalomanského „vědce" Bartoka, který chce s pomocí Martinova otce kontrolovat a ovládnout veškerý život na zemi, dospívá Martin v pohledného mladíka. V laboratořích se seznámí s operátorkou počítače Beth Loganovou a celkem přirozeně mezi nimi vznikne milostný poměr. Jednoho dne si však Martin uvědomí realitu svého postavení. Objeví totiž videozáznamy, který ukazují postupnou zrůdnou proměnu jeho otce. A stejné příznaky začíná pozorovat na sobě...
Chris Walas, režisér filmu Moucha II, se narodil v Chicagu, svou filmovou dráhu však zahájil v roce 1975 v Los Angeles, kde se dal zapsat na studium filmu na L. A. City College. O dva roky později začal pracovat ve firmě Don Post Studios, která se zabývala tvorbou masek, nejrůznějších příšerek a dalších specialit pro hollywoodské filmy. Dalším významným okamžikem v jeho filmové dráze byl nástup do týmu speciálních efektů ve firmě Rogera Cormana New World Pictures, kde spolupracoval mimo jiné s tehdy ještě neznámým režisérem Joem Dantem na filmu Piranha (Pirani).
V oblasti speciálních efektů si Chris Walas získal věhlas jako člen Lucasovy společnosti Industrial Light & Magic, kde velkou měrou přispěl k realizaci filmů Dobyvatelé Ztracené archy či Return of the Jedi (Jediho návrat). S režisérem Davidem Cronenbergem se poprvé setkal při natáčení sci-fi thrilleru Scanners, kde proslulé vybuchující hlavy byly Walasovým dílem. Posléze, to už měl za sebou velké úspěchy jako tvůrce speciálních efektů ve filmech Gremlins a Enemy Mine (Můj nepřítel), přijal Cronenbergovu nabídku ke spolupráci při natáčení Mouchy a odtud byl už jen krok k realizaci pokračování tohoto děsivého horroru - tentokrát už v úloze režiséra.
„Ten nejobtížnější úkol, který jsem měl," říká v jednom rozhovoru Chris Walas, „bylo nezasahovat do speciálních efektů. Bylo pro mě strašně namáhavé stát opodál a říkat: Tohle by bylo potřeba trochu zjemnit, tady naopak přidat šťávu." Ne vždy se však asi Walas ovládnul. Nelze se ubránit dojmu, že od poloviny filmu nejde ani tak o děj, jako spíš o přehlídku nejrůznějších triků, které s až morbidní dokonalostí servírují divákům jednu krvavou scénu za druhou. Děsivé monstrum mouchy je ještě odpornější než v Cronenbergově prvním dílu a se zavilou neúprosností lidviduje Bartokův tým podle návodu Deseti malých černoušků. Krve, slizu, deformovaných mutantů i horrorových šoků si užijeme víc než dost. Je to však značně samoúčelná podívaná, jedna drastická scéna stíhá druhou, a tak se po čase pod tímto tlakem začíná kamsi vytrácet napětí. I přes rychlý střih a dramatickou hudbu Christophera Younga.
Chris Walas se tedy zapsal do světa filmové režie. Nutno říci, že ne příliš slavně, i když Moucha II rozhodně není propadák. Není to však ani žádné veledílo. Prostě průměrně komerční snímek, který od diváků vyžaduje dobré nervy i jistou rezistenci i vůči morbidnosti, drastičnosti a záplavě krve na filmovém plátně.

Autor/Zdroj:
jik Cinema 1991/6/37