Můj miláček Klementina

Těšil jsem se na Waltera Brennana v roli otce   Clantona, vskutku pravý a nefalšovaný   ďábelský taťka a jeho banda vražednických   kluků mi i po letech připadala jako filmové   koření.

Černobílé westerny se přinejmenším   vyrovnají barevným nebo později kolorovaným.   Fordovo Přepadení, Jízda do Ox-Bow, Texasští   jezdci, Šerifská hvězda, Fort Apache a snad   nejlepší western všech dob V pravé poledne.   Naopak náměty těchto filmů a použité nápady   byly mnohokrát opakovány právě v těch   dalších, barevných. A vůbec nechápu, že   někdo hodnotí filmy podle doby vzniku. Na rok   1946 ještě docela dobrý? Právě ještě   starší dobré filmy, které dodnes obdivuje   spousta diváků, dokazují svou kvalitu, že se   dodnes promítají v kinech a mnohdy válcují   současnou produkci. A co takhle filmy němé?

Dobře natočený film...
...který sice má místy poněkud rozvleklejší   místa, ale jinak k němu nemám výrazných   výhrad. Na rok svého vzniku je natočen velmi   slušně, líbí se mi kombinace prvků love story   a dramatu. Ocenila jsem výborný český dabing,   který mi umožnil "sledovat" film   převážně sluchovým vjemem, neboť rodinné   povinnosti nedovolují sledování i vizuelní.   Charakteristické hlasy Jiřího Plachého či   Svatopluk Skopala mi umožnily se orientovat v   ději. Jinak souhlasím s komentářem Mlapisky,   že westerny jsou spíše lepší jakožto   barevné než černobílé, ale...vzhledem k tomu,   že jsem měla film částečně jako kulisu, tak   to v tomto případě u mne nebylo tak   rozhodující.

I bez barvy prašného písku, tolik   charakteristické pro Divoký západ, patří   Clementina jednoznačně k tomu nejlepšímu, co   daný žánr v historii poskytl. Za vyzdvihnutí   stojí zejména lepší práce s charaktery   postav, které nejsou tak hloupě černobílé,   jak bývá zvykem.