Naděje

V neutěšeném prostředí zchátralého socialistického průmyslového provozu k sobě hledají cestu notorický alkoholik a místní prostitutka. Naděje umírá naposledy, mohou si ale vůbec ještě věřit lidé, kteří ji už téměř všechnu svým dosavadním životem promarnili? Socialismus 60. let ze zastíraného úhlu.
Obrazově syrový pohled do reálné tváře socialismu ve filmu Naděje představuje v tvorbě Karla Kachyni (1924-2004) počátek nové etapy jeho tvorby spojené od snímku Pouta (1961) s látkami Jana Procházky. Vedle série pocitových filmů o dospívání Trápení (1961), Závrať (1962) a Vysoká zeď (1964) se právě Nadějí začal v jejich společném díle prosazovat hlubší pohled do anatomie soudobé společnosti. A to jednak ve snímcích kácejících ideologická tabu ještě nedávné minulosti - Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967), Směšný pán (1969) nebo Ucho (1970) - a jednak ve filmech soustředěných na analýzu mezilidských vztahů a soudobého životního pocitu, kde jsou pozdější paralelou k Naději dodnes zapomínané Vánoce s Alžbětou (1968).
Protagonistou dramatu je bývalý stavební mistr a řidič Lucin, který klesl na samé dno lidské existence. Závislost na alkoholu z něj udělala trosku bez vůle, svědomí i cti, zlodějíčka, na kterém si okolí neváhá vybít svou agresi. Když se náhodně sblíží s Magdou, dělnicí, v jejíž posteli se vystřídali snad už všichni chlapi z místního velkolomu a které úřady odebraly i její děti, zdá se, že došlo k fatálnímu spojení dvou definitivních ztracenců. Magda ale touží po opravdovém vztahu a snaží se k němu přivést i Lucina, třebaže ten opakovaně propadá vzdorovitému odcizení světu i sobě samému. Teprve když ublíží i jí, jeho svědomí se otřese…
Postavit do centra vyprávění dva zavrženíhodné společenské outsidery znamenalo obejít veškerá dosavadní klišé a přiblížit se na dosah tehdy právě nastupující nové vlně. Na rozdíl od ní však Kachyňa vsadil v hlavních rolích na výkony hereckých profesionálů, přičemž právě Rudolfu Hrušínskému psal Procházka po předchozí domluvě roli přímo na tělo. Jeho Lucin je prototypem poťouchlého i zlého slabocha, v němž však přece jen lidský cit nevyhasl úplně. Lakmusovým papírkem jeho přerodu je Hana Hegerová jako Magda, s mnohonásobně menší hereckou zkušeností, ale s obdobnou pravdivostí hereckého výrazu.

Jan Lukeš
LFŠ 2015

POZOR SPOILER

Chlapi hrají v kantýně mariáš. Jeden z dalších se pokusí jednoho z hráčů okrást. Ten zloděj je v jednom kuse opilý Ignác Šavlíř, zvaný všemi Lucin. Krádež mu nevyjde a je okradeným Čtvrtníčkem i dalšími bit. Ztlučeného jej nalezne dělnice Magdalena Hrivňáková, která je zde považována za dívku lehkých mravů. Ta vezme Lucina k sobě. Zdá se, že si začínají být blízcí. Pak jej načapá, jak se jí hrabe ve věcech. On si jde pro výplatu - a už jej čekají chlapi, protože dluží každému, na koho se podívá. Jemu se však podaří zmizet i s celou výplatou. Jde do hospody, pak na nádraží a penízky pomaličku, ale jistě propíjí. Když už jimi zrovna neoplývá, vrací se zpět na stavbu a k Magdaleně. V jejím přístěnku objeví spoustu prázdných lahví a ihned je začne vracet. Peníze nechce, zato kořalku ano. Magdalena za něj pak zaplatí dluhy chlapům. Načež se Lucin opět zpije jako mužik. Ona mu dá kufřík přede dveře, ale pak pro něj jde. A Lucin pomalu přestává pít. Nevydrží však dlouho. Napitý jako žok opět způsobí výtržnost a dveře do kantýny jsou mu tímto uzavřeny. Stále opilý jde k Magadaleně a chce odejít. Ta mu v tom brání a dochází k pranici, po které ona zůstává ležet na zemi. Lucin ji odveze do nemocnice, což je ovšem průšvih, neb byl stále napitý. Po výslechu na VB se sice vrací do Magdaleniny chatrče, ale opět odchází zpět na ubytovnu, kde bydlel předtím. Magdalena jej při výslechu brání a tvrdí, že upadla sama. Lucin si na nádraží kupuje jízdenku do Hradce, pak jde navštívit Magdalenu do nemocnice…

Na okraji velké průmyslové stavby se náhodně setkají alkoholik Lucina a prostitutka Magdalena. Setkání se postupně změní v citové pouto, které jim vrátí důstojnost a dává novou naději do dalšího života.

Autor/Zdroj: /Popis