Nadohled [HD CAM (HDTV)]

Filmový esej o dohledu, klasických a postmoderních mechanismech, které ho vykonávají. Realizaci panoptikonu, dokonalého dohlížecího mechanismu, který popsal Jeremy Bentham v 18. století a rozvedl Michel Foucault, klasicky umožňovala vězení – zařízení, v nichž dohled byl společně s trestem hlavní funkcí – a aktuálně jej umožňují technologie, které jsou schopné monitorovat, ukládat a předvádět nebo databázovat takové údaje o lidech, jež je mohou identifikovat, odlišit a z nichž se dají vydedukovat lokalizace a načasování jednání. Přes konkrétní příklady řešení v různých zemích a zkušenosti s různými podobami dohledu budeme ve filmu stavět dokonalý postindustriální panoptikon.
Institut dokumentárního filmu 2011

Neobvyklý dokument Andrey Slovákové Nadohled pojednává ve třech kapitolách o společnosti, jež se permanentní kontrolou a dohledem blíží představě ideálního vězení, kde je disciplína udržována neustálou přítomností neviditelné moci. Většina rozhovorů k tématu je vedena na střechách výškových budov ve Francii a v Rusku. Pro podtržení dojmu dotěrného dohledu krouží kamera kolem postav a vymezuje tak úzký prostor jejich interakce s režisérkou. Vězení vystupuje ve filmu, inspirovaném knihou Michela Foucaulta Dohlížet a trestat, jako symbol principů, na nichž stojí novodobá společnost, jež nahradila „boží dohled“ na lidské konání vzájemnou kontrolou svých členů. Není podstatné, kdo koho a proč sleduje, ale že soudržnost systému je zajišťována už samotnou možností dohledu. Leitmotivem se stává model panoptikonu, dokonalého vězení, navrženého v druhé polovině 18. století Jeremym Benthamem a ovlivňujícího většinu vězeňské architektury do šedesátých let minulého století. Neviditelný dozorce v něm neustále vidí všechny vězněné. Distribuce moci v panoptikonu je účinná právě tím, že její vykonávání je nahrazeno strachem z její možné přítomnosti, a disciplína je díky tomu udržována i bez nutnosti moc vykonávat. Témata ovládání a dohledu jako principu moci jsou pro autorku pojítkem rozhovorů o vězeňské architektuře, tajných službách, bezpečnostních kamerách i o samotném věznění. – Snímek Nadohled je filmovou esejí, která zdánlivě volnými asociacemi dochází k inspirativním závěrům. Odpovědi na otázky, kde leží hranice svobody současné společnosti a co udržuje její konzistenci, však nejsou ani v nejmenším příjemné.
-jbh-, Filmový přehled 2012/2