Neobyčejná třída

Uřvaný filmy ze středních škol, které   nemají děj a jsou o ničem, kde poznám mezi   děvčaty jen Helgu Čočkovou a Evelynu   Steimarovou. Možná, že v době vzniku na tom   díle byl jakýsi šmrnc ale je to skoro 50 let,   ani jsem netušil, že Pinkava něco takého   natočil...

S bídou dvacet procent....
...a co za to může? Já nevím...asi jsem si   naivně myslela, že když dám po letech   znechucení kinematografií 60. let (kromě pár   hodně čestných výjimek) tomuto období ještě   šanci, že se něco změní. Nezměnilo se vůbec   nic. Tatam je krásná melodická spisovná   čeština 30. - 50. let, tatam je upravená móda   a elegance, nastupuje revolta, mluva jak z kanálu   a mezi strašidly (muži a ženy) není skoro   rozdílu. A já jsem se v tom prostě nenašla.   Hejno puberťaček v čele s Helgou Čočkovou   působí trapně, jejich dialogy jsou prázdné   tlachání, že by snad bučení užitkového   dobytka v JZD bylo příjemnější. S obrovským   sebezapřením dokoukáno, uděleny plné dva body   a na takových aspoň pět deset dalších let   dopředu nic neznámého ze   "šedesátek" opět vidět nechci.

Helgu Čočkovou budu mít už napořád spojenou   s postavou Štrosmajerovy nezdárné dcera, ale   už tady v Neobyčejné třídě je to přesně   ona - poblázněná a temperamentní. Film má   nádhernou atmosféru šedesátých let, kterou   příjemně dokreslují dobové písničky.