Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Zajímavý příběh jedné rozvrácené rodiny.   Film určitě překvapil jak příběhem, tak   hereckým výkonem. Určitě vhodné vidět.

Do svízelné finanční situace se mnohý dostane   ani nestačí mrknout. Někdo svou   nerozvážností někdo vlivem osudu. Otázkou pak   zůstává, jak to vyřešit. Snímek vypráví   příběh dvou bratrů, kteří se do takové   situace dostali, jak se to rozhodli řešit a jak   to nakonec celé dopadlo. Snímek si pohrává s   dvěma žánry. Thriller a rodinné drama. Máme   tu rodinu, kde se u každé postavy zvýrazňují   vztahy k ostatním. A kupodivu přesvědčivě.   Ale co je nejdůležitější, příběh je   vyprávěn pomocí toho, co se stává příliš   obecnou nelineární strukturou. Zde je zdánlivě   použito, aby se příběh mohl rozvinout z   pohledu různých postav. To znamená, že tu   máme určitou událost, která je vždy znovu   odvyprávěna, ale pokaždé z jiného pohledu   určité postavy. Něco takového použil třeba i   Quentin Tarantino u svého snímku v roce 1997   ´Jackie Brown´. Takže je to jako v životě.   Každý ví jen to, co viděl a nám to dohromady   jako u policejního výslechu dává celek. V   rámci snímku to však ale znamená jediné.   příběh je krátký a v podstatě jednoduchý.   Tímto vypravěčským stylem se může někomu   zdát děj roztříštěný a krapet i zmatečný.   Ale to vznikne jen vlivem nezvykle odpadnutím   klasické plynulosti. Soundtrack je povzbudivý a   trefně akcelerující napínavou atmosféru a   skvělé herecké výkony po divácké stránce   zvyšují citovou stránku bolesti, zoufalství a   beznaděje. Jedná se o jednoduchý temný   rodinný thriller poukazující na špatnosti a   zákeřnosti života, v jakém všichni žijeme. O   vyloženě artový snímek se nejedná a je   škoda, že tomu tak není. Ale má k tomu hodně   blízko.

Ó, jak malicherné se zdají všechny moje   problémy proti lapáliím rodiny Hansonových,   jak veselý můj pohled na svět proti   Fortunatově sinalé kameře, jak optimistické   moje vyhlídky do budoucna... a to jsem si dosud   myslela, že nejsem dítě štěstěny. Rodinná   tragédie jak má být a k tomu perfektně   naservírovaná, i když neustálé časové skoky   se mně zpočátku dost zajídaly, časem jsem   pochopila, že k zaznamenání všech souvislostí   byly nejlepší volbou. A to platí i o hercích   (snad vyjma M. Tomei, které tak nějak nevěřím   žádnou postavu, krom té její :-) a ani ta   nebývá ve filmech jistá), vždyť vtělená   poživačnost, bezcitnost a vypočítavost má   jméno P. S. Hoffman, zbabělost citlivého, ale   nevyzrálého životního loosera je vepsaná v   tváři E. Hawkea a tenkou hranici mezi   zoufalstvím a šílenstvím lehce překračuje   soudnost ztrácející A. Finney. Není co dodat.

Scénář by podle mě sednul Guyovi Richiemu,   nicméně Lumetova verze je pomalá, ale detailně   propracovaná, časově bezchybná a výborně   citově zachycená. Donutí vás přemýšlet nad   pocity hrdinů a nad jejich smysly života, které   čím dál tím víc ztrácí.

Bejt tak trošku v hajzlu!
Plán bratrů, jak přijít k penězům a zlepšit   svůj život, se nepěkně zvrtne a rozjede se   spirála, která nemůže skončit dobře! Celý   film mě přišel hodně uvěřitelný, výkony   všech herců velmi dobré a celkově to na mou   osobu udělalo dojem!

Uprime receno me to skoro vubec nebavilo, ale   vzhledem k tomu, ze dej byl hodne zajimave vracen   zpet a to porad dokola a k tomu, jak hral Hoffman,   musim film hodnotit pozitivne.

Z mé strany bude tento komentář spíše   souhrnem postřehů, tento film totiž považuji z   hlediska struktury vyprávění za velmi   zajímavý. Dalo by se říci „naprostá   shakespearovská tragédie“, ale pouze s ohledem   na stupňování napětí, osud hlavního hrdiny,   bezvýchodnost a zápletku, v níž se členové   jedné rodiny navzájem dostávají do zcela   extrémních situací, plus lidské omyly, které   jsou příčinou těchto situací. Dokonce   nechybí ani komické prvky, které zejména   zpočátku jakoby odlehčují děj. Trochu mi tu   vadila ta částečná retrospektiva, která   jakoby poukazovala na jednotu času, místa a   děje, mně spíš ale připadala jako trochu   samoúčelné a zbytečné blbnutí režiséra.   Totiž ony skoky v čase a neustálé „3 dny   před loupeží“ či „týden po loupeži“   člověku spíše motají hlavu, alespoň já jsem   se moc neorientoval, a drobné události, které   spojují osudy postav (např. rozbité zvonky či   telefonáty), na mne působily spíše úsměvně.   Co je originální a vymyká se klasickým   měřítkům, to je především hlavní postava,   u které jsem vlastně nepostřehl žádné   kladné vlastnosti (je to do sebe zahleděný   lakomec, feťák, chladný a vypočítavý   parchant bez svědomí, na čemž nic nezmění   ani fakt, že byl v dětství přehlížený), a   skutečnost, že tento antihrdina dostal, co si   zasloužil. Je to vlastně takový obraz morálně   upadlého člověka, který se postupem času   ocitá až na samotném dně a s sebou bere   všechny ve svém okolí. Jeho konec je navíc   takřka absurdní a pouze upomíná na to, kolik   pravidel ve svém životě porušil a jak moc   nepřirozeně se zachoval. Těžko říci, jakou   postavou je jeho bratr, každopádně jej všichni   považují za zbytečného a neschopného   člověka, někteří dokonce ještě za dítě,   čemuž odpovídá i jeho konec, který mně   osobně přišel neuvěřitelně zajímavý a   mnohoznačný, proto ho nebudu prozrazovat :-). Za   největší přednosti filmu pokládám úžasné   herecké výkony a nervózní hudbu, tedy faktory,   které spolehlivě zajišťují postupnou a k   závěru téměř neúnosnou (doslova jsem se   svíjel v křesle ;-)) gradaci příběhu. Škoda   některých rušivých prvků (hlavně ony   neustálé časové skoky dopředu dozadu a   drobné můstky, jež k sobě „jakoby“ na   těsno svazovaly jednotlivé postavy), které mi   především v první půli kazily dramatický   zážitek a narušovaly atmosféru (méně   cukrbliků kolem je někdy více).

Vynikající obsazení, tragédie téměř   antická a Sydney Lumet, který dokázal, že i ve   svých třiaosmdesáti letech pořád dokáže   natočit svěží a napínavé snímky, které   dovedou přitáhnout diváky.

Ethan Hawke už dávno nemusí, alespoň mě ne,   dokazovat jak dobrým je hercem, ovšem   "losera" jakého zahrál v tomto filmu   jsem už dlouho v žádném filmu neviděl.   Naprosto fenomenální výkon! Co říci k filmu?   Hodil mě lehce do depky, ale podle toho už na   sobě za ta léta co se zajímám o film poznám,   že mi (cosi?)dal. Tady ne že bych chtěl udělat   klenotnictví svých rodičů, po tomto filmu už   vůbec ne, ale námět pro film je to zatraceně   dobrý a myslím, že režisér za vydatné pomoci   herecké extratřídy z tohoto námětu dostal   maximum.

Skvěle natočené a hodně depresivní drama kde   se od začátku do konce vůbec nic nedaří a   divák si na konci filmu uleví, že není jedním   z hrdinů a to co se před ním odehrálo se ho   netýká. Sidney Lumet ukázal, že i ve věku 83   let dokáže natočit působivé drama a svůj   film obsadil řadou výborných herců, kteří   předvádějí velice dobré výkony ale všichni   tak trochu zůstávají ve stínu Philipa Seymoura   Hoffmana, který poslední dobou neustále   dokazuje, že jeden Oskar je pro něj málo.   Rozhodně to není film, který si pustíte na   spravení nálady ale za vidění rozhodně stojí   a jen tak ho z hlavy nedostanete.